Technik - Voják z období husitských válek

Komplexní poradenství v rekonstrukci historických a fiktivních postav.
Avatar uživatele
Mathias
Příspěvky: 640
Registrován: 07 Srp 2008, 13:12
SHŠ: Civitas Pragensis

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Mathias »

Romikov napsal:Mathias - myslíš že se pivo nevařilo a začlo se vařit až vznikem cechu pivovarníků? - podle vzniku cechu bych si tedy zrovna netroufal hádat co se nosilo a co ne..
U cechu pivovarníků je problamatika úplně jiná. Už jen kvůli vářečným právům a jiným dobrotám je to přirovnání ne-úplně vyhovující. Třeba kobližníci by nebyli špatní.
U některého z cechů krejčích (šlojířníci, hacníci, kytléři atd.) hovoří jeho vznik o dostatečném množství lidí, kteří se ve výrobě specializují na danou věc. Což vypovídá a dostatečné poptávce, jejím dostatečném pokrývání a tím pádem i rozšířenosti ve společnosti. O čemž nám vypovídají i jiné prameny.

A pro upřesnění, netvrdím, že se u nás v první polovině 15. st. kabáty nenosily. Toliko se snažím definovat, co bychom si měli pod pojmem kabát představit a řku, že veškerenstvo nám známých pramenů odporuje domněnce o jeho majoritním rozšíření v Českých zemích napříč společenským spektrem v té době.
Pán Búh pomoc nasse!
Avatar uživatele
Romikov
Bééé !!!
Bééé !!!
Příspěvky: 381
Registrován: 11 Bře 2008, 21:25
Místo/Bydliště: Horní Řasnice ev.č.8

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Romikov »

Takže aby jsme se dostali na jasnou cestu začneme tedy nazývat kabát správným názvem - svrchník. - pochybuju že by jej nenosili všichni kdo si jej mohl dovolit - ona zima je prevít od počátků věků. No a v létě jej nenosili ti co se moc potí a musej zrovna makat. Nevím co tady řešit když si můžete odpovědět logicky. Nebo snad budeš nosit kožich v létě? To dělaj akorát nafetovaný hvězdy.
zapiš si za uši - dobro!.. Je zákeřné,... ale zlo ! Je vzrušující! Omamné! Je ... povznášející.... a teď táhni!
Avatar uživatele
Mathias
Příspěvky: 640
Registrován: 07 Srp 2008, 13:12
SHŠ: Civitas Pragensis

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Mathias »

Romikov napsal:Takže aby jsme se dostali na jasnou cestu začneme tedy nazývat kabát správným názvem - svrchník. - pochybuju že by jej nenosili všichni kdo si jej mohl dovolit - ona zima je prevít od počátků věků. No a v létě jej nenosili ti co se moc potí a musej zrovna makat. Nevím co tady řešit když si můžete odpovědět logicky. Nebo snad budeš nosit kožich v létě? To dělaj akorát nafetovaný hvězdy.
A to se právě mýlíš :cry: Kabát (tak jej zveme, neboť se tak nazýval i v době o níž hovoříme) není svrchník jako dnes, nýbrž oblečení spodní, které široká obec, znalá především zahraničních vývodů, zve doubletem.
Pán Búh pomoc nasse!
Avatar uživatele
Romikov
Bééé !!!
Bééé !!!
Příspěvky: 381
Registrován: 11 Bře 2008, 21:25
Místo/Bydliště: Horní Řasnice ev.č.8

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Romikov »

Václav napsal:Ale netřeba se hned urazit. :-) Pojem "běžný" nebo "prostý" člověk používám proto, že nevím, jak lépe se vyjádřit. Máš-li lepší nápad, sem s ním. Věřím však, že víš co tím myslím. Jednoduše někoho, kdo pracuje a tedy je pro něj přednější pohodlí, než móda. Rozhodně nemluvím o šlechtě nebo podobně. Domnívám se, že upnuté nohavice se běžně nosily, ale zároveň i umožňovaly veškerou volnost pohybu. Záleží na použitém materiálu, tedy dostatečně pružné vlně a také způsobu šití. Myslím, že jsem někde četl, že se látka také kladla vazbou na koso, čímž se zvýšila pružnost. Na některých obrazech jsou nohavice až příliš upnuté, ale to je patrně dané dobovou stylizací. Proč si při práci povolovali zadní šněrování nevím. Vlastně ani nevím, že by běžně na nohavicích bylo, mimo těch pár vyobrazení, které tu již v nějaké diskusi jsou. Co se bot týče, tak takovéto boty s dlouhou špičkou považuji spíš za určitý módní výstřelek. Tedy rozhodně ne něco, co by si někdo oblékl na práci. Proč je má na sobě zrovna muž na zmíněném vyobrazení z Hausbuchu netuším, ale to jsme opět u interpretace dobových vyobrazení. Bohužel neznám případný doprovodný text k této kresbě, ale soudím, že se jedná o výjev z života šlechty, tedy ne "běžných" lidí. Zůstaneme-li u stejného díla, tak na jiných kresbách je řada lidí při běžných činnostech, kteří takovéto boty nemají. Myslím že se shodneme, že boty na běžné chození vypadaly trochu jinak. Já sám zatím kvalitní repliku takových bot nemám, takže ti nemůžu popsat své zkušenosti, ale jiní jistě mohou. Myslím, že běžné odění po celou historii (ať už se jedná o středověk nebo klidně 19. století) bylo vždy v prvé řadě praktické, aby umožňovalo práci a až v druhé řadě se podřizovalo módě.
Tedy jedno vysvětlení těch bot a oděvů na malůvce by bylo - představ si že jsi buran a někdo tě chce malovat (nebo fotit) co si asi vemeš na sebe? (nebo do čeho tě navlékne manželka?) , ještě je zde možnost že dotyčný nemaloval realitu a maloval to dle sebe ale spýše se přikláním k první variantě.
Mathias - pokud bereme pouze dublet (kabátec) pak opravdu mluvíme o spodním prádle (jakým je dnes u nás třeba košile)
zapiš si za uši - dobro!.. Je zákeřné,... ale zlo ! Je vzrušující! Omamné! Je ... povznášející.... a teď táhni!
Avatar uživatele
Mathias
Příspěvky: 640
Registrován: 07 Srp 2008, 13:12
SHŠ: Civitas Pragensis

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Mathias »

Tenkrát malovali z pamněti, takže burani nepózovali...

Pojem prostého člověka je do diskuse nepoužitelný, stačilo by naznačit, zdali jde u rustica, řemeslníka, obchodníka, či někoho z širokého spektra šlechtického... Byl i takový vesnický man či zeman prostým člověkem? Do určité míry a určitým způsobem ano, od urřité míry a jiným způsobem nikoli.

Ve 14. a 15. století znalo městské prostředí rozlišit oděv pracovní od oděvu svátečního. Jinak, jak už bylo řečeno, sedláci se vyžívali hlavně v drahých čepicích či kloboucích. Pravděpodobně to bude tím, že cestovat do města za krejčím, či jej navštěvovat v dobách trhu bylo prostě finančně a časově málo únosné.

Romikov - teď jseš blízko. Je třeba si uvědomit, že domácí názvosloví vycházelo z jiných principů. Třeba takový gown mohl být rozstřižený i nemusel a pořád tomu Anglán řekl gown. U nás by to lidé nazvali buď sukní, kabátem a nebo pláštěm, měl-li by krátkých rukávů, dole nesešitých. Jinak, jak už bylo řečeno, kabát je to co je vpředu roztřiženo po celé délce. Nejčastěji tedy spodní oblečení, pod které se košile nosit mohla, ale i nemusela (jak už to tak s košilemi bývá).
Pán Búh pomoc nasse!
bernisaurus
Příspěvky: 4
Registrován: 26 Srp 2009, 15:01

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od bernisaurus »

Ještě k tomu kabátu já sem se s názvěm "kabát" v literatuře nikdy moc nesetkal většinou se mluví o kabátci,ale nejsem zase tak sečtělý. Pro různé druhy svrchníků v předu otevíracích se používá nějaký "český název" třeba mantl, mantlík ,šuba(nycházejí střihově s pláště). To o čem je tu řeč a co se v čechách nosí ještě po celé 15té stol je prostě svrchní suknice. Takže skladba oděvu může vypadat nasledovně u venkovanů košile,bruchy, nohavice a suknice. U měšťana košile ,spodky, spodní dublet pravděpodobně spíš plátěný tvarující postavu (u Bosche se oběvuje ještě v 16tém stol.) stejného typu jako je ten z Kuthé hory a přes něj buďto suknice (řemeslníci) a nebo nějaký módnější kus oděvu třeba nějaká ranná šuba (u bohatších).
Hádat se o oděvní terminologii je opravdu kravina jak píš Maršálek je to chyméra.
Avatar uživatele
Mathias
Příspěvky: 640
Registrován: 07 Srp 2008, 13:12
SHŠ: Civitas Pragensis

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Mathias »

Hádat určitě ne, ale pokud bychom se na určité shodli, velmi by nám to usnadnilo řípadnou diskusi. Já pro české země preferuji českou, už jen proto, že vychází z pramenů a tak usnadňuje práci.

Kabát v literatuře skutečně moc nenajdeš, ale v pramenech jej potkáš. Jak už jsem psal, moc dobré literatury, pojednávající o tuzemském oblékání v dobách hus. nevyšlo.

Což takhle, že by nám nabídl Maršálek svůj názvový systém. Žebychom jej pokorně poprosili :) Nepletu se, psal o tom?
Pán Búh pomoc nasse!
Avatar uživatele
Maršálek
Příspěvky: 1064
Registrován: 24 Lis 2008, 12:07
Místo/Bydliště: HK
Kontaktovat uživatele:

Re: Technik - Voják z období husitských válek

Příspěvek od Maršálek »

Jirhan napsal:
Maršálek napsal:Z jakého konkrétního pramenen je to vyobrazení? kdo je autorem a jak stylizoval? kdo je zadavatelem? jaký byl účel celého manuskriptu? co konkrétně vyobrazení představuje (viz. doprovodný text a celé pojetí manuskriptu)?
;) všechno přeci vyhodnocujeme v souvislostech - z kontextu vytržené části textů a vyobrazení nám solidní odpovědi neposkytnou, spíše nás povedou k zavádějícícm závěrůma tomu se chceme všicni vyhnout ;) proto jsem sem dal odkaz na článek o práci s obrazovými prameny ;)
Breviarium Grimani (originál je uložen v Benátkách, knihovna San Marco)

- místo vzniku: Ghent a Brugy
- doba vzniku 1490 - 1510 nebo 1515 - 1520
- pravděpodobný zadavatel a vlastník z roku 1520: kardinál Domenico Grimani
- tvůrci iluminací: Alexander a Šimon Bening, Gerard David, Gerard Horenbout
- účel: breviář

Více zde: http://www.thais.it/Grimani/Months.htm

Mohl bys, prosím, vyhodnotit souvislosti a opravit mojí bludnou mysl?

předně - nehádáme se a já tě nenapadám ;) na začátku jsem upozornil na fakt, že k práci s obrazovými prameny je třeba určité metodiky a na jednu jsem odkázal. takže tě neobviňuji z bludů, ale vypsal jsem, jaké otázky si máš jako badatel položit a hledat na ně odpovědi, aby jsi se dobral kýženému výsledku, toť vše ;)

----------------------- 31 srp 2009, 10:15 ---------------------
Mathias napsal: Což takhle, že by nám nabídl Maršálek svůj názvový systém. Žebychom jej pokorně poprosili :) Nepletu se, psal o tom?
Jak jsem psal výše, jedná se o pomocný slovníček pojmů (vybral jsem z něho jenom to, co spadá pod oděvní problematiku), vytvořený k práci, zaměřené na historické období 1. pol. 14. st. Pro toto období je tedy většina pojmů nepoužitelných, nebo matoucích ;) Oděvní názvolsoví také nelze chápat jako obecně závazné, ale toliko orientační, viz. výše ;)

Slovníček pojmů
Ailetes – z franc. křidélka, jednalo se o kovové štítky které byly původně součástí zbroje kryjící ramenní kloub. Na přelomu 13. a 14. století se staly též módním doplňkem a objevovaly se v podobě erbovních štítků na stužkách pláště.

Aksamit, samet – hedvábný samet, polohedvábná látka (Winter a Zíbrt, 1892; Kybalová, 2001).

Ašské sukno, též achské, aské - sukno z Cách, něm. Aachen (Winter a Zíbrt, 1892).

Atlas, rasat – nejhladší hedvábná látka, z arabského atlas – hladký (Winter, 1892).

Baldekinus, baldach, baldachýn, baldašek, baldachýnek, paldekyn – drahocenná látka z Bagdádu (Winter a Zíbrt, 1892).

Barchan – tkanina, jejíž osnova je lněná a vetkání bavlněné (Winter a Zíbrt, 1892).

Batvat – prošívaná čapka, nošená jako měkká ochrana hlavy pod helmicí nebo kroužkovou kápí. Jednalo se o součást tzv. „měkké zbroje“.

Bavlna – běžně užívaná na východě, bavlnou se vycpávaly spalnieře – spodní prošívané kabátce pod zbroj. (Winter a Zíbrt, 1892).

Beran – kožešina z berana, běžně se jím podšívaly zimní oděvy méně majetných a neurozených, nebo se z nich šily zimní kožichy.

Blankytné, blankyt – sukno blankytné barvy (Winter a Zíbrt, 1892).

Bobr – bobří kožešina.

Boura, bourette – polohedvábná látka, tzv. zadní hedvábí (Winter a Zíbrt, 1892).

Bomesin – směs hedvábí a bavlny (Winter a Zíbrt, 1892).

Brakteát – jednostranná stříbrná mince (tzv. plecháč), kterou se u nás platilo ve 13. století.

Brokát – látka s vetkanými vzory, nejčastěji hedvábná.

Broumovské – sukno z Broumova (Winter a Zíbrt, 1892).

Bruchy – spodní prádlo, nejčastěji v délce ke koleni, k němuž se v tomto období uvazovaly dělené nohavice.

Brunat – sukno brunátné barvy (Winter a Zíbrt, 1892).

Bruselské – vlněné sukno z Bruselu (Winter a Zíbrt, 1892).

Brykyš – nizozemské sukno, snad těžké hedvábí (Winter a Zíbrt, 1892).

Buccramus, bogram, barragan, bocaranipukeranum, bougran – látka z příze a jemné kozí srsti (Winter a Zíbrt, 1892).

Cášské – viz ašské (Winter a Zíbrt, 1892).

Cendat, cyndát – polohedvábná látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Cendelín, czendalyn, zendalin – polohedvábná látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Cotte – od počátku 14. století to byl nový typ základního oblečení, který bylo možné nosit i jako samostatný oděv. Podle potřeb a možností nositele byl tento oděv pravděpodobně oblékán přes spodní oděv (tunika interier), nebo na místo něho. Muži je nosili volnější, ženy těsnější. Byl nošen volně, nebo přepásaný, jeho rukávy bývaly těsné i volnější. Česky se tento oděv nazýval prostě sukní, suknicí, nebo sukní choděcí.

Cotte-hardie, cotardie – velmi módní svrchní oděv nošený muži i ženami od třicátých let 14. století. Býval téměř výhradně pořizovaný z drahých látek a byl náročného střihu, proto byl vyhrazen urozeným a movitým. Cotardie je charakteristický těsným střihem na tělo a úzkým pasem. Mužský cotardie býval vpředu otevřený a zapínaný na knoflíky, nebo byl naopak šněrovaný na zádech. Měl volnější rukávy v nadloktí a úzké na předloktí, často spínané na knoflíčky. Ženský cotardie zdůrazňoval štíhlou ženskou postavu. Býval nejčastěji vypasovaný zadním šněrováním a míval široký výstřih. Rukávy byly nejčastěji dlouhé úzké, často na předloktí opět spínané na knoflíčky.

Cvilink – hrubší tkanina z režných nití (Winter a Zíbrt, 1892).

Čabraka – pokrývka koně, u nobility bývala tato pokrývka často ze vzácných látek a mnohdy v erbovních barvách, nebo nesoucí erb, či odznak pána, nebo znak příslušnosti k rytířskému řádu. Turnajské čabraky bývaly velmi reprezentativní záležitostí a mnohdy nesly i kurtoazní symboly, nebo nápisy, jako má např. rytíř na vyobrazení v Codexu Manesse (viz. fol. 11v: Herzog Heinrich von Breslau).

Činovatina – vzorované plátno (Winter a Zíbrt, 1892).

Czeter, schëter – jemné plátno (Winter a Zíbrt, 1892).

Damašek – honosná hedvábná látka z Damašku (Winter a Zíbrt, 1892).

Diadém – honosná ozdoba hlavy, kterou nosili muži i ženy; mohlo se jednat i o panovnickou korunu.

Drásník – vyráběl tkanice, střapce a prýmky (Kybalová, 2001).

Fanderstat – hedvábná látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Fertat – látka z vlny a hedvábí (Winter a Zíbrt, 1892).

Flok – drobná vlna, též sukno z drobné vlny. Flokové sukno bylo z krátké výčeskové vlny – z odpadků příze (Winter a Zíbrt, 1892).

Gardcorps, hérigaud – dlouhý splývavý zimní oděv s dlouhým širokým rukávem. Velmi často míval pevně našitou širokou kapucu.

Gentské, gensské – vlněné sukno z flanderského města Gentu (Winter a Zíbrt, 1892).

Gepent – módní dámský čepeček.

Hace – kratší mužské i ženské spodní prádlo k němuž se v tomto období uvazovaly dělené nohavice. Z ikonografickým pramenů máme doložení toto spodní prádlo i u žen (dámské hace z 15. století jsou vyobrazeny na fresce umučení sv. Barbory v diecézním muzeu v Plzni). Vzhledem k dobové morálce bylo ve 14. století téměř nemožné zobrazovat intimní dámské spodní prádlo, proto máme jeho podobu spolehlivě doloženou až z počátku 15. století v souvislosti s novým žánrovým pojetím. Na přelomu 14. a 15. století a na počátku 15. století je pánské a dámské spodní prádlo ve třech základních podobách téměř shodné. Z toho lze usoudit, že pánské a dámské prádlo se vyvíjelo souběžně a jeho jednotlivé typy měly shodnou, nebo velmi blízkou podobu pro muže i ženy.

Hacník – krejčí specializující se na zpracování střihu a šití hací a nohavic (Kybalová, 2001).

Haras – vlněná nebo hedvábná tkanina z města Arras (Winter a Zíbrt, 1892).

Hedvábí, hedvábie - (Winter a Zíbrt, 1892).

Hermelín – velmi drahocenná kožešina z lasice hranostaje, která se stala typickou kožešinou pro podšívání korunovačních oděvů císařů, králů a knížat – vyjadřovala panovnický majestát. Přesto podle obrazových pramenů nebyla bezpodmínečně vyhrazena toliko knížatům. Jednalo se též o heraldickou figuru.

Houpelande – dlouhé, bohatě řasené oděvy s širokými rukávy, které nosili muži i ženy. Rukávy tohoto oděvu běžně dosahovaly až na zem. Bývaly bohatě zdobené vykrajováním a podšité kontrastní látkou. Ženské houpelande mívaly zdůrazněn zvýšený pas. Tento oděv se objevuje od třetí čtvrtiny 14. století a je módní po větší část 15. století.

Chainse, chansil – košilka, spodní dámský oděv zhotovovaný z plátna, polohedvábných i hedvábných látek v závislosti na postavení majitele, často též s ozdobnými lemy. Výstřih u krku býval leckdy sepjat ozdobnou sponou. Bývaly volnější i přiléhavé, tvarující postavu. Jejich vypasování bylo většinou dáno šněrováním. V dobové milostné písni „Lanval“ autorka Marie de France naznačuje, že některé svůdné dámské košilky mohly mít na boku otevřený šev, který zčásti tělo odhaloval. Podobnou spodní košilku má Ježíšek na oltářním deskovém obrazu Zbraslavská Madona (Zbraslav, farní kostel, dříve klášter, sv. Jakuba Většího, kolem roku 1360).

Chapeau – velmi módní pánský špičatý klobouk, vzadu a po stranách s přehrnutým okrajem. Byl nošen jako lovecký (je doložený i u žen) i jako reprezentativní, často podšitý vzácnou kožešinou a bohatě zdobený. Též klenot v heraldice.

Chapel – velmi módní ozdobný nízký diadém. Býval bohatě zdobený perlami a kameny.

Chrudimské – sukno z města Chrudimi (Winter a Zíbrt, 1892).

Jablíčka – též voňavá jablíčka. Byly to navoněné pižmové kuličky vkládané do rolniček, které měly sloužit jako parfém i k provonění šatu.

Jablonské - sukno z města Jablonné (Winter a Zíbrt, 1892).

Jaquette – vypasovaný mužský kabátec se stojáčkem, jehož délka dosahovala často jenom po rozkrok. Objevuje se okolo třetí čtvrtiny 14. století.

Iperské – sukno z flanderského města Ipern (Winter a Zíbrt, 1892).

Kabátec – první vypasované kabátce se objevují jako spodní oděv pod zbroj, z nich se na počátku 14. století vyvinuly těsné mužské kabátce. Objevuje se nízký stojací límec. K roku 1360 jsou běžně kabátce již tak krátké, že leckdy nezakrývají ani rozkrok (jaquette) a nejpozději od druhé poloviny 14. století se začíná upravovat figura vycpáváním na prsou.

Kabátník – řemeslník specializující se na šití kabátců (Kybalová, 2001).

Kápě – kapuce, mohla být pevnou součástí jako např. u gardorpsu, nebo byla nošena samostatně. Dále viz. kukla.

Karnáč (garnach, garnacia toga) – cestovní a zimní oděv na pomezí pláště a svrchního oděvu. Býval široký a volnější, s krátkým rukávem nebo bez něho a navlékal se jako pončo přes hlavu.

Kloboučník – řemeslník vyrábějící klobouky (Kybalová, 2001).

Kment – plátno, proslulý byl kment bavorský a vlaský (Winter a Zíbrt, 1892).

Kolč – bílé plátno z Kolína nad Rýnem (Winter a Zíbrt, 1892).

Kolínské – látka z města Kolína, pravděpodobně se jednalo o plátno (Winter a Zíbrt, 1892).

Kosmáč – kosmaté (kostkované) sukno (Winter a Zíbrt, 1892).

Kožešník – řemeslník specializující se na zpracovávání kožešin pro oděvní účely (Kybalová, 2001).

Krejčí – jeden z nejvýše postavených oděvních řemeslníků, který se zabýval především střihem, tedy výrobou oděvního střihu (Kybalová, 2001).

Kropenina – strakaté sukno (Winter a Zíbrt, 1892).

Kropíř – viz. čabraka (Winter a Zíbrt, 1892).

Krzno – tímto názvem se označoval jak zimní oděv a plášť podšitý kožešinou, tak i spodní měkký oděv pod zbroj.

Kukla – kapuca, mohla být pevnou součástí oděvu jako tomu běžně bývalo u gardorpsu, nebo byla nošena samostatně. Od
třicátých let 14. století se v pánské módě prosadily velmi úzké kápě s náprsenkou a se špicí až ke kolenům. Špice se pro svou délku běžně zastrkovala za opasek.

Kunina – drahocenná kožešina z kuny.

Lindyš – považován za jedno z nejlepších vlněných suken (Winter a Zíbrt, 1892).

Liška – liščí kožešina.

Loden – hrubá vlněná látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Lövské, levbské – sukno z flanderského města Loven (Winter a Zíbrt, 1892).

Lukanské – vzorovaná hedvábná látka z italského města Luccy (Winter a Zíbrt, 1892).

Medvědina – medvědí kožešina.

Mechelské – sukno z flanderského města Mechel (Winter a Zíbrt, 1892).

Mi-parti – barevné členění jednotlivých částí oděvů půlením. Např. v pánské módě bylo běžné nošení nohavic dvou odlišných barev, takže jedna nohavice byla třeba modrá a druhá červená. Běžné bylo i barevné půlení kabátců, šatů, kápí, atd. Prosazuje se asi ve třicátých letech 14. st. (Kybalová, 2001).

Morytné – zmiňováno jako látka moret bez dalšího upřenění (Winter a Zíbrt, 1892).

Nach, purpura – nachová a purpurová látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Nasěč, purpura – drahocenná purpurová látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Nohavice – v tomto období zůstávají stále dělené, uvazované ke spodkům. Zatímco pracující je mívaly volnější (doložené jsou volnější i u papežské stráže ve třetí čtvrtině 14. století), nobilita je nosila úzké. Od druhé třetiny 14. st. se objevují i jako mi-party, tedy každá nohavice jiné barvy. Materiály bývaly různé nejen s ohledem na postavení majitele, ale i na účel nošení a roční dobu. Doložené jsou i dámské nohavice v délkách po koleno i vysoké k rozkroku. Krátké nohavičky mívaly nahoře tkanici pro upevnění nad kolenem, pod kolenem se někdy ještě stahovaly podvazkem (viz. Podvazek).

Obroučka – prostá čelenka z ušlechtilého, nebo i neušlechtilého kovu, nošená na hlavě muži i ženami.

Oděvní pořádky – oděvní omezení pro konkrétní společenské vrstvy, jejichž vydavateli byla nejenom města, ale i církevní knížata. Z českých zemí známe jenom církevní omezení a zákazy pro osoby duchovní a nařízení pro Židy (Kybalová, 2001).

Ostruhy – byly nejen jezdeckou potřebou, ale i známkou společenského postavení. Bývaly prosté železné, zdobené bronzové, i stříbrné a zlaté. Symbolem rytíře byly krom pásu a meče právě zlaté ostruhy, které dostával v den pasování a které mu byly symbolicky připnuty na nohy na důkaz jeho rytířství. Kožené řemení rytířských ostruh bývalo barvené, nebo potahované látkou a to nejčastěji v červené či modré barvě. Přezka i nákončí odpovídaly materiálem i zpracováním postavení nositele. Pro svou symboliku jsou známa i vyobrazení, na nichž mají rytíři v pěším souboji své zlaté ostruhy viditelně zavěšené na úzkém pásku přes varkoč.

Pachy – jednalo se o delší pruhy látky volně visící jako ozdobné „falešné“ rukávy na oděvu. Bývaly upevněné v rameni či v lokti k šatu s dlouhým i krátkým úzkým rukávem. Pachy bývaly napevno přišité, nebo za pomocí knoflíčků a přívěsků odepínací a byly módní součástí mužských i ženských oděvů. Mohly být úzké i široké a různých délek - k pasu i k zemi. Běžně byly podšívané kontrastní barevnou látkou či kožešinou, aby zdobily oděv. Je možné, že jejich vznik jako módní ozdoby oděvu původně iniciovaly úzké rukávy zapínané na předloktí řadou knoflíčků. Když se všechny knoflíčky rozepnuly, otevřel se rukáv na předloktí a visel od lokte dolů jako pach.

Paj – látka z bavlněné příze (Winter a Zíbrt, 1892).

Pás, opasek – měl užitný i ozdobný význam a byl nedílnou součástí oděvů. U šlechty a rytířstva se jednalo leckdy o nejskvostnější část oděvu. Nobilita nosila kožené pásy a pásky zdobené zlatem i stříbrem, většinou barvené, potahované drahými látkami (kůže samotná byla nobilitou považována za sprostý materiál), nebo šité z drahých látek. Bývaly zdobené perlami, kameny, zlatými a stříbrnými výšivkami i kovovými ozdobami z drahých kovů. Přezky, spony a nákončí bývaly opět z drahých kovů a často bohatě zdobené.

Patriciát – měšťané, obecně celý městský stav.

Paučník – nejjemnější hedvábná látka na roušky (závoje).

Pavlaka – drahocenná purpurová látka (Winter a Zíbrt, 1892).

Plasské – domácí sukno, pojmenované podle města kde se vyrábělo (Winter a Zíbrt, 1892).

Pelicon – eliptický plášť.

Pláštník – krejčí specializující se na zpracování střihu a šití plášťů (Kybalová, 2001).

Plášť – chránil nositele před nepřízní počasí a současně byl i nezbytným módním doplňkem oděvu. Pláště se dělily na mnoho různých typů dle účelu na polokruhové, třičtvrtěkruhové, eliptické (pelicon), karnáč (typ oděvu na pomezí pláště a svrchního oděvu), hérigaud (cestovní plášť s kapucou a dlouhými rukávy). Bývaly z různých materiálů, v případě reprezentativních plášťů nobility nezřídka i podšité drahou kožešinou, leckdy zdobené bohatými lemy s vyšitými perlami a kameny, či zdobené rolničkami a zvonečky, některé s krátkým límcem, či kapucou. Zapínané byly na knoflíky, spony, pásky a střapce.

Podvazek – řemínek s přezkou a nákončím (prakticky se jedná o malý pásek), kterým se fixuje krátká nohavička nebo dlouhá nohavice k holeni těsně pod kolenem, aby nesjížděla a netáhla dolů. U krátkých nohavic které dosahovaly kousek nad koleno byla nahoře navíc tkanice, která se uvázala nad kolenem a podvazek je pak fixoval pod kolenem. Od druhé poloviny 13. století prokazatelně nosili podvazky muži i ženy (Buben - Encyklopedie heraldiky, 1997).

Pokosín – látka podobná harasu (Winter a Zíbrt, 1892).

Polské – průměrné sukno z Polska (Winter a Zíbrt, 1892).

Popeličina, popelka, popelice – popelavá kožešina sibiřské veverky. Kožešina popelice je nestejné barvy - na hřbetě je popelavá do hněda, na břiše a bocích je světlejší a na hlavě červenohnědá. Proto se tato kožešina běžně rozřezává a sešívají se k sobě kousky stejné barvy.

Poprinské – sukno z belgického města Poperinghe (Winter a Zíbrt, 1892).

Porůšné sukno – látka z vlny a lnu (Winter a Zíbrt, 1892).

Postav – postav je štůček plátna nebo sukna, délková míra asi 39 pražských loktů (Kybalová, 2001).

Pourpoint – vypasovaná prošívaná spodní mužská suknice, jejíž délka dosahovala často jenom po rozkrok. Objevuje se okolo třetí čtvrtiny 14. století.

Pruhatina, sukno pruhaté, pruhatec – pruhované sukno (Winter a Zíbrt, 1892).

Rouno – ovčí rouno, kožešina z ovcí.

Rychnovské – proslulé sukno z Rychnova (Winter a Zíbrt, 1892).

Rys – kožešina z rysa.

Rytířský pás – jako symbol rytířského postavení byl vyhrazen toliko pasovaným rytířům Býval stříbrný nebo zlatý a velmi často honosně zdobený. Ve druhé polovině 14. st. bylo velmi módní nosit ho nikoli v pase, ale na bocích. Tento trend přímo souvisel s oblibou vypasovaných oděvů – coterdie.

Rukavice – nosili je muži i ženy. Lišily se nejen podle účelu pro který byly zhotoveny (lovecké, cestovní, švihácké, bojové), ale samozřejmě i s ohledem na společenské třídy. Primárně chránily ruce, ale byly i ozdobou oděvu. Snem mladých šviháků byly drahocenné benátské rukavice. Slavnostní rukavice mocných byly často zdobené i perlami a drahými kameny. Bojové pak bývaly zesíleny kovovými puklicemi, kroužkovým pletivem, šupinami, nebo byly přímo kované – plátové. Rukavice měla i symbolický význam jako důkaz a vůle suveréna, jako doklad vyslance místo pověřovacích listin, jako záruka dodržení smlouvy, při předávání půdy lokátorům, při udílení práva razit mince, atd.

Rukavičník – řemeslník vyráběl rukavice z hedvábí, aksamitu, vlny, kožešiny a kůže (Kybalová, 2001).

Sobolina – drahocenná kožešina ze sobola, dovážená z východu.

Spalnieř – první vypasované kabátce se objevují jako spodní vycpávaný oděv pod zbroj, z nich se na počátku 14. století vyvinuly těsné mužské kabátce. Jedná se o součást tzv. „měkké zbroje“.

Stříbrohlav – stříbrem tkaná látka, brokát.

Suknice, někdy též sukně, cotte – pod tímto označením se objevují jak mužské tak i ženské oděvy. Chudí nosily kratší a prosté z hrubého sukna (šeř, šeřina), bohatí, duchovní, soudci a lékaři nosili naopak sukně dlouhé a z drahých látek (samety), leckdy podšité kožešinou. Též sukně choděcí.

Surcotte, svrchník – (z frnac. surcotte – oblékaný na cotte) jednalo se o svrchní mužský i ženský oděv oblékaný na suknici (cotte). Objevil se nejpozději ve 13. století. Mužské surcotty (svrchníky) sahaly od kolen níže, někdy bývaly na boku otevřené a byly zpravidla přepásané. Mohly mít dlouhý, či tříčtvrteční rukáv, nebo byly bezrukávové. Průramky bezrukávového svrchníku se prohlubovaly a byly často lemované výšivkou, či kožešinou. Těsnější svrchníky bývaly spínány na knoflíky vpředu, nebo na rameni. Ženské svrchníky bývaly zpravidla ve stejné délce jako šaty a bývaly přizpůsobovány účelu nošení.

Šamtat, šamlat, schumlat, schamelot, camelot – tkanina ze Sýrie z velbloudí srsti (Winter a Zíbrt, 1892).

Šapel, chapel – velmi módní ozdobný nízký diadém, býval bohatě zdobený perlami a kameny.

Šapó – viz. chapeau.

Šarlat – látka šarlatové barvy (Winter a Zíbrt, 1892).

Šeř, šeřina, šeřina vlčatá, šerka – prosté laciné sukno šedé barvy z tenčí příze a vlny (Winter a Zíbrt, 1892).

Šilheř – lepší hedvábí (Winter a Zíbrt, 1892).

Šlojíř – ženský závoj nošený jako samostatné zavití hlavy, nebo v kombinaci s diadémem či čepečkem. Býval i z drahocenných hedvábných látek.

Šlojířník, šlojířnice – řemeslníci vyrábějící závoje a šlojíře (Kybalová, 2001).

Šperky – tvořily důležitou součást i akcent oděvu. Šperkařské umění bylo na vysoké úrovni, zlatničtí mistři ovládali zdobení rytím, tepáním, ražením, ciselováním, filigránem, proslulými se stávají emaily z dílen ve francouzském Limoges. Časté bylo užívání perel a drahých kamenů a to nejen pro jejich cenu, ale i pro jejich symbolický význam. Zlatníci tak vkládali do šperků démanty, safíry, rubíny, smaragdy, chalcedony, jaspisy, tyrkysy, malachity, křišťály, záhnědy a mnohé další. Krom šperků domácích se dovážely nejlepší práce z dílen evropských mistrů, z Byzance, i z Orientu. Časté byly ozdobné spony plášťové i šatové, náhrdelníky, prsteny, náramky, vínky, šperky do vlasů, diadémy. Pro jejich vysokou cenu se domnívám, že se jednalo především o zakázky jednotlivých objednatelů. Šperk nebyl jen výsadou bohatých, s oblibou je nosily i chudé ženy. Pro tuto klientelu byly vyráběny šperky z neušlechtilých kovů zdobené např. sklíčky.

Švadlena – zabývala se samotným šitím oděvů.

Švec – obuvník (Kybalová, 2001).

Taft, tafat, tafin – lehká hedvábná nebo polohedvábná látka z Orientu (Topinka, 1946).

Tkaničník – vyráběl tkanice, střapce a prýmky (Kybalová, 2001).

Tournayské – sukno z města Turnay (Winter a Zíbrt, 1892).

Varkoč (vafnrok, z něm. Waffenrock) – suknice nošená urozenými bojovníky, či služebnými vojáky přes zbroj (u neurozených družiníků a milicí označovala příslušnost). Bývala v erbovních barvách nebo s erbem majitele. Varkoč urozených bojovníků býval často velmi zdobený (mnohdy protkávaný zlatem, vyšitý perlami a posázený drahými kameny) a ze vzácných látek (samety, brokáty, hedvábí), aby odpovídal postavení svého majitele.

Veveřina – kožešina z veverek.

Věnečník – vyráběl různé ozdoby hlavy, především vínky, které s oblibou nosili nejenom ženy ale i muži (Kybalová, 2001).

Vlašské, vlaské – látka z Itálie (Winter a Zíbrt, 1892).

Vlček – viz. šeřina.

Vlk, vlčina – vlčí kožešina.

Vlna – vlněná látka.

Wams – první vypasované kabátce se objevují jako spodní oděv pod zbroj, z nich se na počátku 14. století vyvinuly těsné mužské kabátce. V původním smyslu též spalnieř.

Zaječina – kožešina ze zajíců. Běžně se jí podšívaly zimní oděvy méně majetných a neurozených, nebo se z nich šily celé zimní kožichy.

Zástava lásky – běžně dar dámy pánovi jako symbolické gesto lásky, nebo přízně. Bývaly nošeny viditelně i skrytě podle charakteru vzájemného vztahu.

Zendal – viz Cendelín, cendal.

Zlatohlav – zlatem tkaná látka, brokát (Winter a Zíbrt, 1892; Kybalová, 2001).

Výběr ze slovníčku pojmů, In. DUBEC, I.: Móda v době vlády Elišky Rejčky a Jana Lucemburského. Hradec Králové: vlastním nákladem, 2008, s. 176-183


Doporučuji širší slovníček oděvních pojmů z webu Ing. Martiny Hřibové PhD. (Catány)
http://www.kostym.cz/Cesky/5_Eseje/slovnik.doc
Odpovědět

Vrátit se na “Salón krásy”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 9 hostů