Tvoje názory vesměs korespondují s mými, o něčem můžeme polemizovat, něco jsem sem nestačil napsat.Připomínky napsal: --Pravda-Přestože nemá prvky aktivní obrany, hodnotím hrad kvůli výše zmíněnému jako docela dobře řešený vzhledem k jeho významu.
--obléhání obecně-Bylo velmi nákladnou záležitostí.Vyhladovět hrad nebylo tak jednoduché,protože útočníci sami spotřebovali mnoho jídla a po vyjedení okolí často hladověli dříve než posádka.Význam obléhacích zbraní se někdy dost přeceňuje-taková bombarda mohla vystřelit 4 až 6 ran za den(musela vychladnout),byla dost nepřesná a po několika desítkách ran se zpravidla roztrhla
--K Durdíkovi-Bašta nad Č. Šternberkem má portál s kladkou pro vytahování děl nahoru.Velikost děr ve zdi by palbu z děl vzásadě umožňovala,nevím jak jsou široké koncové otvory střílen.
S hodnocením opevnění hradu Pravda v podstatě souhlasím. Nebyla to pevnost, která mohla hrát roli při obraně království, ale sídlo již velmi blízké zámku, kde masivní zemní val a příkop byl považován za dostatečnou ochranu.
Obléhání i obrana pevnosti byly velmi finančně náročné. Spousta hradů, které byly dobře opevněny, byla dobyta (resp. obsazena), protože nebyly vybaveny zásobami vojenského materiálu, potravinami a dostatečně silnou posádkou.
Karlštejn opravdu odolal jen díky mimořádné vůli posádky, jejíž utrpení muselo být značné. Mimo kamenné projektily dopadlo prý na hrad 1822 soudků s výkaly z pražských žump. Význam hradu a poklady v něm ukryté hrály při obraně jistě stěžejní roli. Ale královská koruna se v něm zrovna v této době nenacházela. Už na začátku husitských válek byly české korunovační klenoty odvezeny z Karlštejna do Uher. Pro jistotu. Na hradě zůstal pouze český korunovační poklad a korunní archiv. Po jihlavském sněmu byly klenoty přivezeny zpět.
Účinnost prvotních obléhacích děl (bombard) sice nebyla nijak velká, nicméně ani zanedbatelná. Pokud se je podařilo přisunout dostatečně blízko k vlastní zdi, dokázaly ji opakovanými otřesy natolik poškodit, že se sesunula. Bombardy se umísťovaly do okopů, kde byly na rozdíl od praků velmi dobře chráněny před palbou obránců. Při zkoumání ženijních prací v okolí hradů zjistíme, že účinné byly pouze na vzdálenost v řádu několika desítek metrů. Alespoň je to znát u hradů, které byly dobyty právě díky dělostřelecké palbě. Např. u hradu Stará Dubá, který byl obléhán r. 1466, se nalézají zbytky okopů pro dvě bombardy a 5-6 houfnic asi 75 m od palácové stěny, která následkem palby prakticky zanikla.
Bašta nad Českým Šternberkem zcela jistě dělostřelecká nebyla, o tom nepochybuji. Její střílny i celý vnitřní prostor je k tomuto účelu prostě příliš malý. Portál v patře tam sice je, ale naprosto nic nenasvědčuje tomu, že by měl sloužit k vytahování děl. Ten portál nepochybně sloužil k vytahování vojenského materiálu a zásob, protože to zkrátka do té bašty jinudy nešlo. Přístupové schodiště je velmi úzké a strmé a člověk je rád, že projde sám, natož třeba s vědrem šipek do kuší nebo soudkem střelného prachu. Zcela jistě není možné po tomto schodišti vynést nahoru těžkou hradební hákovnici. Děla mohla být umístěna pouze za hradební zdí, která baštu obklopuje.
Pokud se týče rozměrů palebných stanovišť pro děla v gotických opevněních tak zde mám mezeru, protože prostě nevím, jaká děla se v nich prokazatelně používala. Jsem si pouze jistý, že nemělo smysl umísťovat na lafetu hlaveň o rozměru hákovnice a taky jsem viděl několik opravdu velkých středověkých hradebních pušek. Jak jsem již psal, jsou dvě z nich např. v pardubickém zámku.