Brodec

Tady postujte jak obrázky tak dotazy co se týče šípů a ostatních věcí.

Jo hned mám jeden, jak si mi dělal ty šípy, tak mají ty končíky vyřezané do opracovaného těla šípu (oválně půlkulaté) nejprve uděláš tu drážku pro tětivu a pak to opracuješ do tohoto tvaru, nebo nejpreve uděláš tvar a pak řežeš drážku ?

Já dělám nejdřív ten ogival na konci šípu a do něj pak drážku pro tětivu. Když to děláš obráceně, špatně se to tvaruje do toho ogivalu a může se ti stát, že tu drážku na konci oštípeš a podbrousíš.

No já to nejdřív říznu a pak obrousím do toho ogiválu. Řekl bych, že je to dle vkusu každého soudruha. Taky trochu šmirglem projedu tu drážku.

Jarda

Toulec z kančí kožešiny. Dno z pevné hověziny, okraj obšitý štípenkou. Řemení hovězina.

Chránič předloktí s motivem Greenmana. Mat. hovězina, jemně zdobená, mořená a napuštěná pryskyřicí.

Těžké to není, tak směle do toho! Přezka se u nátepníků používala často. Byla na řemínku ve tvaru Y a protější řemínek byl taky ve tvaru Y. Tvarů je spousta, od obyčejného obdélníku, až po propracované mnohostěny. ( To je slovo)
Také se používalo šněrování a to dokonce na kusech, kdy byly dříve Y řemínky, které odřízli.
Pak své dílko vyfoť a postni sem

Mám dotaz. Víte někdo, proč nabyli archeologové teorii, že předvelkomoravské nálezy hrotů poměrně velké plochy s dírkou jsou nomádské? A že dírky slouží k uvázání hořlavého materiálu - má to oporu třeba v pozdějších nálezech?

Mám pocit že zde došlo k nedorozumění mezi archeology a historiky. Technolodie hořících střel zde jistě existuje minimálně od doby pobytu Římanů na jižní Moravě a jižních Čech. Vzhledem k tomu že oni velmi dobře přebírali dobré nápady nedivil bych se že mohli dovézt i tento (ůdajně nomádský). Navíc vymyslet dírku neumí jen nomádi ale to archeolog nepochopí zvlášť když si neumí sloučit fakta. Navíc Římané si s válkou uměli opravdu vyhrát... kluci šikovný. A Galové se mohli od Římánků také učiti, mno a ti již tady byli před tou slovanskou sebrankou

Za druhé již v době kamené měli některé hroty dírku jež sloužila k lepšímu upevnění hrotu, ono to dalo dost práce nějaký udělat a byla by fakt škoda kdyby se ztratil.

Kaine, předpokládám, že se jedná o hroty s řapem a tvarem listu nebo kosočtverce?
Postni nám tu obrázek.
S hořlavými materiály na šípu je obecně potíž, protože pokud to není opravdu dobrá hořlavina, tak jí to sfoukne. Středověké zápalné šípy (tedy recepty) na ně obsahují ledek draselný v nějaké bázi jako třeba hadr. Tedy něco mezi lisovaným střelným prachem a střelnou bavlnou. určitě se používalo kde co, máme i obrázky jakýchsi věchýtků přivázaných na šípy, ale ty originál profesionální recepty se nám dochovaly a Mark Stretton napsal pěkný článek do Glade, kde je popisuje.



J.

No to jsou typické ranně středověké hroty i v evropě, hunové mongolové i jiní je používali taky. Ale takováhle dirka je skutečně na uvázání nějaké zápalnice málo, představ si pevnost té šnůry aby tam udržela při tom prudkém výmetu nějakou otýpku, která ke všemu hoří.

Myslím, že je to od lanka jistícího ten hrot k tělu šípu - protože ty trny dobře nedrží a pokud se ten šíp zapíchne a budeš ho vytahovat tak přijdeš o tu špičku. Tohle řešení přežilo u některých speciálních šípů jako harpuny, ale ve skutečnosti je starší, nejspíš pochází z doby bronzové, ostatně ta špička byla na tom šípu to nejdražší.

V Homérově Illiadě je popsané to samé řešení.

Dneska když používáme ty hroty s tulejkama a ta tyčka praskne hned za tulejkou, tak většinou ta špička někam ulítne.
Proto někteří střelci celou přední část toho dřeva navrtají a strčí do ní drát (řekněme 5 cm) a když urazí tu špičkau, tak ten drát stačí k tomu aby zůstala viset poblíž. Je to příbuzné řešení téhož problému.


Jarda

Ještě k těm chráničům.

Imho pokud lukostřelec stojí alespon´ za zlámanou grešli nepotřebuje ukrutně velkej cgránič, rukavici na ruku slukem apod. - jako kdyby se toho luku bál a potřeboval se zapancéřovat nebo co. Ty rohové chrániče z Mary rose jsou dlouhé asi 120 mm - odměřte si to na předloktí abyste viděli kolik ho to zakryje.

A tady pár které se mi líbí.

Čínskej, ze slonoviny


Jinej čínskej


Francouzský ze slonoviny kolem 1900. Na rytině je sv. Šebestián


Tenhle je obzvlášt´super - je to tkaný chránič z vanuatu - tam kam dopadá tětiva je pletivo hustší


Navajo - tepané stříbro a drahokam


J.

To vedle té boty je anglický chránič z lodi v Newportu.

J.

Rada pro ty co nechtějí dát vydělat povolanějším a pro ty, co si zase všechno chtějí udělat sami.

Nejjednodušší bude nátepník na tkanici, z papíru či látky si udělám střih na ruku a pro ty co mají správný počet rukou....požádám sličnou sousedku, ať mi podrží.....než si to obkreslím. Poté přenesu na kůži, vyříznu s použitím ochranných pracovních pomůcek. Vysekám dírky, opět nezapomenu použít ochranné brýle a přilbu. Počet děr není přesně stanoven , ale dvě jsou málo a víc jak 99 tam nevleze. Poté koupím na nejbližším trhu kousek kožené tkanice, a pokusím se vytvořit úhledné šmodrchání. Nejlépe si na to nechám leden, není dobré to uspěchat. Pak vyrazím, třeba na Libušín a Důležitě se tvářím, na to nezapomínat! Teď jsem již drstný lučišník, co si vše dělá sám.

Dál se neptejte, pokud ještě pořád někdo něco nechápe, je na špatném foru, zkuste www materskaskola.cz

Na to, že s kůží začínáš se mi to jeví celkem slušně. U desátého kusu už budeš vědět co a jak Jinak fakt slušný...

Indy: Trošku přehnaná reakce...

Já jsem začal věci z kůže dělat proto, že spousta "řemeslníků" chtěla buď nekřesťanské peníze, nebo to ani nezvládli vyrobit tak, jak jsem chtěl. Byli i tací, na které platilo obojí...
Ty jsi začal s řemeslem proč???
Je jasné, že pokud chci "echt" věci, objednám to u někoho, kdo umí a nebudu dělat ksichty nad cenou... Ale pokud jde zrovinka o nátepník, tak bych se jako řemeslník nad tím nepozastavoval, to přece není žádnej kšeft, viď Indy
Zrovna jeden dělám na kšeft