Pravda, tohle jsem přehlédl. Ale obrázek nic moc.
V dokumentu The Deane brother’s Mary Rose Bow X1-3 – The ‘Mean’ wood longbow? od Alistair Astona BA (Hons), MSc a Jeremy Spencer BA (Hons), MSc je zajímavý citát:
the complaint by the Navy Council addressed to Thomas Howard, Lord Admiral aboard the Mary Rose in 1513:
As touching the receiving of bows and arrows. I shall see them as little wasted as shall be possible. And where your lordship wrote that is greatly marvelled where so great a number of bows and arrows be brought to so small a number, I have enquired the course thereof: and as far as I can see, the greatest number were wych bows of whom few could abide the bending.
volný překlad já a Kaša
stížnost Navy Council adresovaná Thomasu Howardovi, lordu admirálovi na palubě Mary Rose roku 1513:
Co se týká obdržených luků a šípů. Postarám se, aby jich moc nebylo vyplýtváno, pokud to bude možné. A jak píše vaše lordstvo, je velmi překvapující, že tak velký počet luků a šípů byl dodán tak malému počtu.
Zabýval jsem se tedy příčinou tohoto, a jak dalece to vidím, tak nejpočetnější jsou luky z horského jilmu (wytch elm), z nichž jen málo snese ohnutí (řádný ohyb, pořádný nátah).
Případná kritika překladu vítána.
---
Když se nad tím zamyslím, řekl bych, že tato stížnost přidává na miskách vah k teorii, že na MR bylo dodáváno lukostřelecké vybavení pouze na předepsaný počet bez ohledu na nějakou sílu luků nebo délku nátahu a to platí jak pro luky tak i pro šípy. Prostě co kde tehdy pobrali, to se v bednách poslalo na loď s tím, že si lukostřelci nějak poradí.
Zároveň to napovídá, že na MR asi nebyla skupina lučišníků nijak zvlášť velká.
Vzdělání při člověku nectném je toliko jako šperk v rypáku svině. J. A. Komenský