Brodec

Libo-li pošírovanho lososa nastudeno?
http://random.rajce.idnes.cz/Reveillon_chez_Rich/#

nebo snad kančí kýtu s jalovčinkami a rozmarýnem?
http://random.rajce.idnes.cz/Reveillon_chez_Rich/#

Do takových specialit se nepouštím, já se spokojuji s drobnějšími pokusy, jako například hypokras, který jsem naložil právě dnes:

3,5 l červeného vína
250 g lesního medu
máta (sušená)
tužebník (sušený)
řádný kus zázvoru
jeden svitek skořice

To je recept "co kus to originál", protože každé víno je jiné, každý med je zatraceně jiný a koření taky neodvažuji na lékárnických vážkách. Hlavní je ho tam dát přiměřeně.

Random: A postup to ma aky? Nahadzes do jedneho demizonu a nechas postat (ako dlho?)? Alebo to funguje nejako podobne ako "medovino" z LH fora, kde varis vino, prihodis med, nechas vychladnut a cele to otocis tusim trikrat?

A hrome, ty máš pravdu! Takže návod:

vše do jedné nádoby, která nemá pevné víko. Pokud je med ztuhlý, rozehřát a nalít.

Umístit na temné suché místo (skoro by se chtělo dodat dobře větrané, že?)

Čas od času zaímchat (řekněme jednou denně) - hodně ode dna (trvá pár dnů, než se med úplně rozpustí)

Nepropadnout panice po týdnu, až to začně zapáchat jako zapařené seno - to se spraví

Směs má být připravena po třech dnech minimálně, já bych ale řekl minimálně týden a osobně nechávám macerovat alespoň dva týdny (třeba tahle směs ja na pikenýrský kemp).

Četl jsem názor, že skořice po nějakém čase změní chuť a začně být příliš štiplavá ... tu zkušenost nemám, otázka vkusu, ale upozorňuji na to.

Scedit (bylinky vymačkat, aby nevyly moc ztráty), případně přefiltrovat, stočit do lahví nebo soudku. Je-li směs moc silná, stačí naředit trochou vody, nebo vína, moc ostrou lze utlumit pár lžicemi cukru .... Voila.

Ještě bych dodal, že ze směsi je hocně cítit máta, ale určující chuť dává ten med. Pokud je moc výrazný, není to dobré.

Jinak takových receptů mám víc, pokud vás to zajímá, rád dodám.

Dášenka napsal:Já jen pořád dumám, jestli to veprostřed je ten pejsek, co se tam o pár stránek jinde potulovol

S tím pejskem - tuhle jsem narazila na obrázek, tuším z přelomu 14. a 15. století, z hostiny. Vpravo jsou hodující u stolu, vlevo krb, u nějž stojí dva sloužící a čistí použité nádobí.
Kolem krbu se batolí několik kulaťoučkých koťátek a štěňátek...
A teď smíš jen jednou jedinkrát hádat, ČÍM čistí to použité nádobí

Pejsčí jazýčky jsou na mytí nádobí nejlepší, dokonce jsem někde četla návod výrobce zapejkacích misek, který říkal, že nejlíp se to předmeje právě tak
Ale pejsek na rožni... No nevím nevím...

Oni to nenechávají ty psíčky vylizovat, oni s nimi ty talíře ometají a vytírají

To je rychlejší cesta, ono to těm pejskům někdy strašně dlouho trvá

http://slovane.cz/view.php?cisloclanku=2008100001

Tady jsme jedli divočáka i daňka, obojí pouze vařené, s mrkví, celerem a jinou zeleninou a dobovým kořením, a bylo to překvapivě dobré. Navečer jsme to smíchali a nazvali lesní směs.

Dobrá byla i moučná kaše s tvarohem a s javorovým sirupem a dokonce i mrkvové placky nasladko.

Tak jsem si dne spořídil další sešitovou kuchařku Moyen Age, kde mimo sérii vyšla další kuchařka, tentokrát katalánská, čtyřicet receptů pocházejících z prvního opisu Libre de Sent Soví, tedy počátek 14. století, leč hojně používané i ve století následujícím, až následujících a s dopadem na zbytek tehdejší civilizované Evropy. Od září můžu zájemcům zapůjčit.

(Moyen Age - hors serie, No 30, juin-juilliet-aout 2009)

[quote="Random"]Tak jsem si dne spořídil další sešitovou kuchařku Moyen Age, kde mimo sérii vyšla další kuchařka, tentokrát katalánská, čtyřicet receptů pocházejících z prvního opisu Libre de Sent Soví, tedy počátek 14. století, leč hojně používané i ve století následujícím, až následujících a s dopadem na zbytek tehdejší civilizované Evropy. Od září můžu zájemcům zapůjčit.

Zdravím. Chci se optat zda je kuchařka v českém překladu, protože bych si rád počelt. Inostránsky mnoga něpaněmáju.

----------------------- pát srp 14, 2009 9:26 am ---------------------

Je škoda, že většina těch kuchařek je zaměřena pro nás na dalekou cizinu a většina těch jídel jsou, alespoň pro mě strašný šlichty a blafy. Mám také něco receptů postahováno a přijde mi to jak když pejsek s kočičkou vařili dort. Prostě patlaniny. Jediné dobré recepty jsou v té cestě Karla IV do Francie. Tam jsou chutná a normální jídla dnešního typu a ze surovin i běžně používaných v našich zemích.

Pappi napsal:Inostránsky mnoga něpaněmáju.

to se dá řešit, protože co recept, to fotka. Inostánne fotky jsou dost srozumitelné, takže co tě zaujme, to ti přeložím. Napůl. Celý sešit se mi moc překládat nechce, i když ... jednou, až bude dost času ...

No, s těmi vzdálenými zeměmi. Já nevím. Kulturní styky byly asi dost časté, nejenom oficiální poselstva, ale kněží, studenti, tovaryši, vojáci ... ty recepty asi dost cestovaly, jen se "lokalizovaly", nebo přežily jen ty použitelné. Chci tím říct, že řada z nich je použitelná i u nás, pokud budeme považovat Čechy za tzv. "německou oblast". Důležité je jen jedno - v průběhu středověku (přesněji to z hlavy neřeknu) se prý zásadním způsobem rozdělily chutě mezi Anglií a kontinentem. Zatímco Francouzi se mohli zbláznit po všem kyselém, Angláni se dali na sladké. Vede to k tomu, že v kontinentální kuchyni se dost používá ocet a verjus (šťáva z nezralého vína), v Anglii udělají lososa na sladko se sušeným ovocem, fíky a rozinkami.

Random napsal:

Pappi napsal:Inostránsky mnoga něpaněmáju.

to se dá řešit, protože co recept, to fotka. Inostánne fotky jsou dost srozumitelné, takže co tě zaujme, to ti přeložím. Napůl. Celý sešit se mi moc překládat nechce, i když ... jednou, až bude dost času ...

No, s těmi vzdálenými zeměmi. Já nevím. Kulturní styky byly asi dost časté, nejenom oficiální poselstva, ale kněží, studenti, tovaryši, vojáci ... ty recepty asi dost cestovaly, jen se "lokalizovaly", nebo přežily jen ty použitelné. Chci tím říct, že řada z nich je použitelná i u nás, pokud budeme považovat Čechy za tzv. "německou oblast". Důležité je jen jedno - v průběhu středověku (přesněji to z hlavy neřeknu) se prý zásadním způsobem rozdělily chutě mezi Anglií a kontinentem. Zatímco Francouzi se mohli zbláznit po všem kyselém, Angláni se dali na sladké. Vede to k tomu, že v kontinentální kuchyni se dost používá ocet a verjus (šťáva z nezralého vína), v Anglii udělají lososa na sladko se sušeným ovocem, fíky a rozinkami.

Tak díky to by bylo určitě dobré, kdy a kde se ovšem uvidíme, nebo máš onu kuchařku i v elektronické podobě?
Co se chutí týká tak zcela jistě dávám přednost té Francii, například kyselé omáčky, taková znojemská či polévky jsou pro můj jazyk naprosto lahodné. Jistě by se dal vysledovat vzájemný vliv francouzské a české kuchyně, neboť v českých zemích ty různá kysela též dost frčela a frčí dodnes, narozdíl od různých sladkých patlanin.

Zdravím zkušené. Obrátil se na mě maník s dotazem na uzaní ryb (sladkovodních) na akcích. Jde mu o zkušenosti všeho druhu - jak to kdo dělal, v čem a jak udil, s čím byly problémy, časová a materiálová náročnost a tak. Dělá akci u jezera, potřebuje nasytit cca 150 lidí, tak si řekli, že by zkusili jako místní specialitu ryby. Já o tom nic nevím, jak jste na tom vy? Díky předem.

No uzení je časově trochu náročnější záležitost. Udili jsme kapry, řezané na podkůvky, přes noc naložené do láku (složení si nepamatuju přesně, ale to asi mohl zjistit). Takže na přípravu je to přece jenom trochu drbačka, plus teda ten čas strávený uzením. Nějakou půlhodinu zatápíš na tu správnou teplotu a pak asi tři hodinky udíš. Bylo toho tak pro osm až deset hladových krků. Na druhou stranu můžu říct, že se taková časová investice vyplatí. Lepšího kapra jsem ještě nejed. A s větším uzákem, by se to na nějaký větší počet porcí zvládnout určitě dalo. Zítra jdu na pivo s protřelým rybářem, tak od něj ještě zkusím načerpat nějaké rady.

tak nějaké ty metráky ryb máme doma oduzené.
Od triviálních kaprů, bílých ryb, dravců a vůbec "obyčejně uzených ryb" až po rybí klobásky.

A popravdě řečeno... krmit tím 150 krků bych fakt nechtěl... jednak je ryba "hladný" jídlo, a druhak, studená málokdy dobře chutná.
něco jiného je dělat baštu pro pět- deset lidí, k pivu nebo kořalce na chuť, a něco jiného je to mastit na najezení. (příprava, časová náročnost, risk jestli se to povede...)

To bych osobně preferoval spíš třeba makrely (nebo tak něco podlouhlýho lehce masitýho), ve velikosti tak každá pro jednoho chlapa. Napíchnout každou na tyčku, tak jak je napíchnutá poválet v mouce rovnou smíchané s kořením (dnes paprika, pepř a sůl...). pak se položí dvě klády rovnoběžně vedle sebe (o šířce akorát tak aby se napříč daly naskládat ty tyčky s rybou). pak se rozdělá vatra za účelem získání žhavých uhlíků, a ty se nasypou v přiměřené vrstvě mezi ty dvě klády, no a napříč se kladou ve velkým ty tyčky s rybama... průběžně se pak otáčejí, že, a v případě potřeby se přisypávaj uhlíky z vatry.
takhle jsme to dělali s hasičama, když byly nějaký dětský dny a tak, a bylo potřeba nakrmit nějakou tu stovku účastníků v přírodě, jinak než buřtama nebo gulášem.