schwarzhelm napsal:Ale abych si rýpnul: první útok Švýcarů, který nás v zásadě rozmáznul o pevnost, vyšel úžasně proto, že byl naprosto neočekávaný. Zřejmě byl šum ve výkladu scénáře.
Pokud máš na mysli náš útok po dobytí palpostu, vysvětlím:
I z našeho úhlu pohledu se tento útok nevyvíjel tak, jak měl. Obléhatelé (pro zjednodušení Hora z Ocelovic a Armitores) se po "nečekaném" výstřelu do zad měli otočit a zjistivše, že se na ně řítíme, měli prchnout pod ochranu vlastní pevnosti. Nemělo tudíž dojít k plnohodnotnému boji, ale jen ke srážce křídel někde uprostřed bitevního pole (na nácviku se to charakterizovalo jako "štrejchnutí").
No a když jsme se začali formovat u děl, zjistili jsme, že a) nikdo se proti nám nehýbe a nepřítel čeká prakticky opřen o naši pevnost a b) že v cestě Pražanům stojí jakýsi neznámý houfec, se kterým scénář jaksi nepočítal.
Tak jsme se pokusili pokračovat v nám známém scénáři, a vydali se do útoku osvobodit naši pevnost. Co mě překvapilo byl fakt, že ani v ten okamžik se proti nám nikdo nepohnul, a tak došlo k tomu, že jsme začali nepřátele u naší pevnosti vybíjet, protože ani po kontaktu nejevili tendenci hrdinně prorazit a utoupit domů. Na řadě fotek je hezky vidět taková scéna, jak vyháním pár plechovek ženerózními gesty, protože když jim to došlo, začali brblat, ať neblbneme a necháme je jít, že to mají ve scénáři, ale nemají kudy odejít. Pozdní prozření, ale budiž - udělali jsme uličku a "vyhnali" je. Tož tak.