Brodec

Nj, každej luxus má své nevýhody. Drátek váží 00,kulové (promiň Verčo ) opálený pozink tedy stačí.
Sehnat 100% cín je problém. Problém je i s cínem samotným, páč je příšerně křehký atp.

Běžně je k dostání 80%Sn 20%Pb, kterýžto se myslím používá k pájení elektroniky.

hele, já jako nechci kazit ryzí nadšení z objevování objeveného... ale zas na druhou stranu mi to nedá, neušetřit někomu čas tím, na čem jsem se historicky "vydrbal"...

Radime, ty drátová očka jsi viděl na originálech kde? Ptám se proto, že zalitá očka této velikosti docela ochotně upadávají. Mám odlito pěkných pár desítek kil rybářských olůvek a cajků, kde se s tím pracuje... kamarádi mají zkušenosti i s knoflíky, takové které popisuji, proto se do prověřených "průserových" akcí nepouštím

oni to tehdy taky věděli, proto používali na celocínové knoflíky metodu buď vloženého očka se stejného materiálu (o tom vím ale dost málo, defakto jeden obrázek),


nebo dělené formy ze tří částí. Asi častěji. Všechny knoflíky co jsem viděl jsou tak dělané, pozná se to na zadní straně knoflíku, kde se pozná dělicí rovina.


Já sám jsem při pokusech šel do druhé alternativy, a není to problém.
Můžu ti doporučit postup vytvarovat si knoflík/model z moduritu, dřeva, plastu, železa... a udělat na něj formu z lukoprenu, která i začátečníkovi zajistí dokonalý přenos tvaru a povrchu. (používá se na figurky např)
Druhá možnost, trochu hrubší, je zde zmíněný model ze sádry. Taky dobrý...

Když budeš mít víc modelů, můžeš udělat vícenásobnou formu, a tlačit to ve velkém...

třetí možnost je udělat kokilu, tedy kovovou formu (osobně mám nejlepší zkušenost s duralem). tam se při lití kulek pro zbraně dá dosáhnout setinových přesností... je to nejdražší, ale na věky...

Tak... Vykašli se na shánění čistého cínu, knoflíky jsou ve skutečnosti "pewter" - ve smyslu cínová slitina. 80Sn/20Pb je skoro až zbytečně kvalitní, bohatě stačí i 60/40... Dá se experimentovat i s legovacími prvky, ale to je myslím zbytečné...
Cín při tavení nesmí být "studený" , ale ani přehřátý. Pochopitelně ideální je pícka s automatem na teplotu, ale pro knoflíky je to zbytečnej luxus...
Forma musí být řádně zahřátá, počítej s tím, že prvních pár kusů než se prohřeje vyhodíš zpátky do pece. u kovových forem se nejlíp zahřeje, když se prdne rovnou do taveniny, a nechá se tam chvíli...
U forem z lukoprenu nebo sádry je potřeba počítat s prvními tak dvaceti i více kusy, než se forma "odvzdušní a vybuble".
Mazat formu je nejlepší grafitem, molyko se taky dá použít, ale mě osobně je sympatičtější jenom ten prášek, bez oleje...

Abych pravdu řekl, tak jsem nikdy knoflíkům nedával patřičnou pozornost. Jak říkám, jsou to spíše pokusy z nudy. Takže nevím, jestli se dělávaly s očkama, či dírkama. Nicméně některé repliky originálů drátek mají http://www.islandnet.com/~gaukler/medieval_buttons.htm Možná toho je víc. Asi začnu navštěvovat muzea.

Očka dělám do tvaru otevřenější "omegy". Jejich pevnost a výdrž jsem ještě prakticky netestoval, ale prstem je nevyvrklám ani při hnědé čárce na trenclích.

Druhá vatianta se mi zdá dobrá, ale udělat formu asi není prdel. V ostatním se , jak koukám, shodujeme.

Na ten Lukopren N časem přejdu, páč budu dělat asi víc věcí než jen knoflíky.

Každopádně by mě stejně zajímalo, jestli je možnost použití drátu vyloučená. Jak je vidno, pracovní postup je sice pomalý, zato primitivní a pokud je drátek zalitej dostatečně hluboko (nemluvě o tom, že se pro jistotu dá i namočit do kyseliny), nemá šanci se od knoflíku oddělit.

Radim Vaňousek napsal:Abych pravdu řekl, tak jsem nikdy knoflíkům nedával patřičnou pozornost. Jak říkám, jsou to spíše pokusy z nudy. Takže nevím, jestli se dělávaly s očkama, či dírkama. Nicméně některé repliky originálů drátek mají http://www.islandnet.com/~gaukler/medieval_buttons.htm Možná toho je víc. Asi začnu navštěvovat muzea.

Očka dělám do tvaru otevřenější "omegy". Jejich pevnost a výdrž jsem ještě prakticky netestoval, ale prstem je nevyvrklám ani při hnědé čárce na trenclích.

Druhá vatianta se mi zdá dobrá, ale udělat formu asi není prdel. V ostatním se , jak koukám, shodujeme.

špatných replik je plno... Mě zajímají originály (ty knofle na horní fotce vypadaj skvěle, ty na té spodní bych nechtěl zdarma...)

S tím drátkem uvidíš časem, prostě to v tom cínu(olovu) povolí, pak se to chvíli viklá, viklá, až to ustřelí v nejméně vhodnou chvíli...
Měděný drát vydrží držet dýl, železný se vymele rychle.
Snad by se možná dal najít poměr PB/SN, kdy to vydrží nejvíc... Když je moc cínu, tak jsou odlitky křehké, když je moc olova, tak se zase ty drátky vyviklají skoro hned...

Udělat formu z lukoprenu je úplně jednoduché (snadnější než sádra...). Samozřejmě z duralu je to horší, tam je potřeba trochu frézovat, ale to víš...
Jinak samozřejmě jde udělat to, že si uděláš "zadní dvoudíl" tedy ty dva kusy co formují očko jen jeden, a "přední díly" můžeš používat různé... tzn s jednou zadní stranou můžeš mít víc variant knoflíků.

Radim Vaňousek napsal: ... a pokud je drátek zalitej dostatečně hluboko (nemluvě o tom, že se pro jistotu dá i namočit do kyseliny), nemá šanci se od knoflíku oddělit.

mládenče, viděl jste někdy důl? To jsou chodby v zemi, tak... tak...
důl se vám může zatopit, zasypat... ale důl vám nemůžou vzít...

pane Smrtko, vy něco víte?

...Poslední, koho dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo...

Kdo neuvěří, ať tam běží. Udělám menší test s těma mejma knoflema. Pořád mi příjdou lepší, než umělohmotný náhražky potažený dyftýnem, který teď mám na kabátu. Navíc, vždycky se daj jednoduše vyměnit za lepší model.

Pokud nejsou echt living, jsou alespoň KM. Což je pro mě znatelné přilepšení, páč koukatelné minimum středověků rozličných, nesplňuju ani z dálky.

šak já to to nevyčítám, já se tě snažím upozornit, že už jsem zkusil (i já i další), že foukáním tabákového dýmu do lavóru s vodou zlato nevzniká

bestie....

Co říkáte na takovéhle vzhledy konoflíků je to první věc co mi vyhodil googl na heslo medieval button a některé se mi celkem líbí (I1 a I6)

http://www.polyclay.com/2button.jpg

Taky sem zkoušl odlejvat cínové knoflíky, tohle jsou zatim nejpovedenější kousky:

průměr 14-15mm


Odleju si na sklo destičky ze sádry, potom je nechám tak tejden vyschnout. Důležitý je aby sádra byla dobře promíchaná na bez bublinek.
Do jedné destičky si různejma škrabátkama a vrtákama vydlabu požadovanej vzor a nátokovej kanálek.Nebo si knoflík umatlám z modelíny na tabulku skla a až potom ho zaleju sádrou.

Do druhé tabulky vydlabu jen takový ouško.

Destičky sesadím a odlejvám. Formu nepředehřejvám, ani nemažu. Forma většinou vydrží tak 30-40 kousků. Pak se začne sádra vydrolovat.

Používám bižuterní cín (neznám přesné složení) a rozehřejvám ho na starý hliníkový naběračce na obyčejnym plynovym sporáku

Potom nátok uskřípnu kleštěma a obvod knoflíku zabrousim. Očko na přišití provrtám 2mm vtrákem a věším vrtákem začistím.

To je asi vše, vzory jsem sprostě okoukal z nabídky různých E-shopů a cín sem nakradl ve fabrice kde jsem byl na provozní praxi.
Nejsem holt žádnej dobrák

Vypadají super. Jen jsou podložené nebo je to volná fantasie?

Typově bych to viděl až na tu třicítku a pozdější dobu. I moje pokusy jsou dost mimo.

Volně sem se inspiroval nabídkou různejch E-shopů. Třeba na medievaldesign.com mají dost podobné knoflíky datované na 15. stol. Což neni zrovna moc směrodatný. A přiznávám že tenhle způsob je, co se týče LH, naprosto zcestnej.
Na fotky originálů sem zatim bohužel nenarazil.

Mooc pekny knofliky maj tady:

http://www.chimera-costumes.co.uk
(jdete na Haberdashery - vparo nahore v rozklikavacim menu zvolte pewter buttons)

Uz dlouho uvazuju, ze si nejaky koupim, ale chteji 6 liber za postovne...takze nejlip, kdyby to koupilo vic lidi spolecne. I kdyz zrovna ted ty knofliky nepotrebuju:-)

Zuza