Hynek z Děčína napsal:Jde mi hlavně o šperky na krk.
Zrovna marodím, tak ti sem opíšu něco z Wintera.
"Naši zlatníci svoje umění spíš, než na prstenech mohli osvědčiti na zdobách náhrdelních, náprsných.
Paní snad viděla cenu těch skvostů v perlách, v kamení, jimiž posázeny. Znatel však obdivuje se při těch
klenotech, pokud se z XV. věku kde zachovaly, uměleckému kousku." ...
"Náramků či aurumpantů v měšťanských knihách XV. věku méně se vyskytuje, nežli ostatních klenotů parádních,
a poněvadž naproti tomu křížků, pektorálků, srdíček, řetízků s penězi dost a dosti se nalézá, soudíme, že v XV. věku
dámy navěšely všecko své zlato spíše na krk a na prsa, nežli aby také dílec oddaly rukám. Někdy ovšem nalezneš tkanici
"kolem ruky", jindy čteš, že páteř zavíjely paní též kol ruky a někdy koraly na šňůrce navitými zdobily ruku. Ale zpráv o tom,
jakož praveno, pořídku.
Jakého způsobu klenoty na hrdlo byly, povídají inventáře tu a tam světle. Klára Helmová, měšťanka pražská, mívala do r. 1425 na krk "kameníčko stříbrné", křížek stříbrný pozlacený, pektorálek s křišťálem. Křížky (zvali je též "pacem") a pektorálky stříbrné a pozlatité vyskytují se touž dobou také v Plzni a tedy zajisté všude jinde. Křížky bývají zhusta s kaménky. Mikoláš Kelhuf oddává svým dcerám r. 1486 kromě 11 křížků prostých pozlatitých a jednoho srdéčka rovněž pozlaceného, 2 křížky s perlami, tři křížky s "kranátky" a patnácte srdéček z kalcedonu ve stříbře, k tomu byly ještě nějaké klenoty, jež sluly "angelus perlový ve zlatě" a "jazyk hadový ve stříbře" a jaspis ve stříbře." ...
"Mezi penězi, které sobě paní a panny české na hrdla věšívaly, nejčastěji najdeš zlaté groše "uherské" a rýnské zlaté."
K prstenům Winter mj. píše: "Šlechta, že i v tomto převyšovala měšťany, kdož by pochyboval. Byla na příklad paní Elška z Horek, manželka jen zemanova a v statečku svém spočítala do osmdesáti čtyř prstenův!"
Winter zpravidla uvažuje 15. stol. jako jeden celek, ale podle datovaných skutečností si lze udělat přibližný obrázek o jeho jednotlivých etapách.
Náhrdelníky se objevují také na obrazech, ale není jich zas tak mnoho. To ale nijak nevypovídá o četnosti jejich výskytu.
Obrazy z 15. stol. jsou prostě příliš chabým pramenem, než aby se na základě prostudování několika (či desítek), přibližně datovaných a kdovíčím motivovaných kreseb, daly činit nějaké závěry. Je to jen pomocný zdroj, který nelze přeceňovat.