Brodec

Chcel by som sa opýtať ako to bolo s mosadznými kotlíkmi resp. existovalo také niečo v okolí 14. 15. storočia?

Ohledně cínu, z mé chabé studijní paměti - Cín se čistý moc často nepoužívá a ani nepoužíval. Je měkký, drahý a jak bylo zmíněno, nemá rád nízké teploty. Proto se používal ve slitinách, pro potravinářství mj. s olovem, čímž se jeho vlastnosti radikálně zlepšily. Běžně v poměru 60-63Sn/40-37Pb, kdy dosahuje nejnižší teploty tání a nejlepší zatékatelnosti. Pro potravinové účely už od 14 st. údajně vznikaly všelijaké normy a nařízení, které dovolovaly maximální podíl olova 8-10%.
(Takže figurky z pájky odlívat klidně, hrnky ne.)

Jinak používám keramiku různých materiálů a povrchů a nestěžuju si. Cínový nádobí mi přijde moc "nóbl".

Ohledně mosazi - asi tu budou vědět jiní líp, kdyžtak mě opravte, ale myslím, že mosazný kotlík je out (i když taky jeden máme a nebojím se ho použít ). Ne že by mosaz neexistovala, ale její výroba byla docela složitá a nákladná, tudíž mosaz byla docela drahá. Takže pro polní vaření to není podle mně pravděpodobné.

Já bych tu drze citoval stranky Curie Vítkov
http://curiavitkov.cz/prace53.html
zde:
I5.3.5. Slitiny - bronz a mosaz
Mezi asi nejrozšířenější slitiny neželezných kovů patřily v raném středověku (a ostatně už v pravěku) bronz a mosaz. Rozlišujeme dnes mnoho různých druhů bronzů, které mají různé složení a díky tomu i výsledné vlastnosti slitiny. Klasický bronz je cínový - tedy slitina mědi (Cu) a cínu (Sn). Spojením dvou relativně měkkých kovů vzniká slitina, jejíž výsledné vlastnosti jsou v mnoha ohledech výhodnější - například je tvrdší než čistá měď nebo cín, což umožnilo již v pravěku vyrábět kvalitnější nástroje, zbraně a šperky. Bronz ovšem nebýval čistý, protože slévači obvykle neměli k dispozici chemicky čistou měď a cín. Proto se jeho složení (vyjma poměru základních kovů) a tím i vlastnosti mění také v závislosti na obsahu dalších prvků.

Mosaz je v základní podobě slitinou mědi (Cu) a zinku (Zn). Lidstvu byla známa již asi tisíc let před naším letopočtem, ale narozdíl od bronzů byl postup její výroby mnohem náročnější, protože zinek se opatřoval o poznání složitěji než cín. Zinek se získával žíháním oxidu zinečnatého s mědí na dřevěném uhlí. Redukoval se v podobě páry, která se po kondenzaci dále rozpouštěla v mědi a vytvářela finální slitinu. Z raného středověku známe využívání mosazi jako zdobícího prvku pro tausii zbraní, kde nahrazovala zlato, popřípadě také jako pájky (viz. oprava čepele meče "Sigvinais" z 11.st.) aj. Oproti bronzu má vycíděná mosaz zlatavější barvu. Ovšem ani mosaz se obvykle nevyskytuje v čistém stavu tvořená pouze mědí a zinkem. Mnohé slitiny se tak vlastně pohybují někde mezi bronzem a mosazí, často s příměsí dalších prvků.

Bronz i mosaz se dá, v závislosti na složení a poměru jednotlivých kovů ve slitině vytepávat, dá se z nich vytáhnout drát, ale především se dají odlévat do formy.

Konec citátu

Takže historicky běžnější forma zlatavého kovu bude spíše bronz, než mosaz.
Jinak spousta lidí používá měděné kotlíky které jsou uvnitř vycínované, čimž se řeší reakce mědi z vařeným objektem (či oběděm). Zde nemám v hlavě z čeho se vychází, ale myslím že to je ok, obojí bylo už dávno předtím a nějaký pevný kotlík na čistou vodu byl zřejmě třeba.

Podľa metalografických rozborov z Londýna v knihe Dress Accessories vyplýva, že v praxi neexistovala presná hranica medzi mosadzou a bronzom. Preto sa často uvádza ako materiál nálezu "zliatina medi - copper alloy". Hojne sa používali materiáli, ktoré mali blízko či už k bronzu, alebo k mosadzi. Ani modernému bronzu, ani modernej mosadzi sa nedá nič vytknúť, aj keď na kotle sa podľa všetkého používal bronz.
Ad cínovanie: Cínovali už Rimania, tak by som to bral za možné...

Nález datovaný na 1.-2. stor., Anglicko. Zachovaný cín je vidieť v tých žliabkoch.

A u mosazi bych si dal majzla ne její reakce s některými látkami. Protože taková mosaz s kyselým zelím je ve výsledku ukrutná odpornost...

Kyslé prostredie sa vo všeobecnosti nekamaráti s meďou a jej zliatinami.

Žoldák napsal:A u mosazi bych si dal majzla ne její reakce s některými látkami. Protože taková mosaz s kyselým zelím je ve výsledku ukrutná odpornost...

To potvrzuji, z bohužel vlastní zkušenosti.
Stejně reaguje i nekvalitní, příliš olovnatý cín. Z vína hravě udělá cosi, co pachem silně připomíná čpavek, chutí amara, protože víno zhořkne.

Dovolím si reagovat,
to, že něco používali římani nemusí být podkladem pro to, že se to používalo v našem určitém období, kterému se věnujeme, na to bacha, spousta technologií se měnila, střídala, nebo k nám třeba ani nedošla. A vemte si, jaký byl časový rozdíl mezi římany a námi...Ale sama nemohu říct, jak to bylo...toto bohužel nastudováno nemám.

Kikina napsal:Dovolím si reagovat,
to, že něco používali římani nemusí být podkladem pro to, že se to používalo v našem určitém období, kterému se věnujeme, na to bacha, spousta technologií se měnila, střídala, nebo k nám třeba ani nedošla. A vemte si, jaký byl časový rozdíl mezi římany a námi...Ale sama nemohu říct, jak to bylo...toto bohužel nastudováno nemám.

Veľmi správna pripomienka...
Avšak zarážajúce je, že v stredoveku (nálezy sú z Anglicka) cínovali skoro všetko čo pocínovať šlo, ako napr...
Spony:


Opaskové nákončia:


Nákončia na pochvy:


Gombíky:


A mnoho iných vecí...
Len proste nemám k dispozícii hmotný dôkaz o tom, žeby cínovali aj kotlíky. Urobiť by to vedeli, otázne je, či to tak naozaj robili.