Brodec

Mám v dílně připravené komponenty na novou kuši (kterou tedy budu dělat asi až v důchodu ) a ořech z losího parohu má průměr 47 mm. Pěkný hutný materiál bez kazů. Paroh jsem před časem získal od Hawkwinda a rozměrově nebyl výjimečný, protože prakticky stejný ořech už v jedné kuši mám. Ale originální kuše mají ořechy vesměs menší (asi jsou z jelena), těch 42 -43 mm je zcela dostačující.

No, to jsem přesně potřeboval...
Snažil jsem se odvodit rozměry na základě měření z fotografií dochovaných kusů, které jsou blízké českému regionu a konci středověku... Viditelně jsem to značně netrefil. Děkuji tedy za korekturu rozměrů (díky Martine), přehodnotím objednávku a snad už to klapne.
Ve snaze zbytečně neotravovat a projevit vlastní tvůrčí iniciativu bych se patrně dopustil omylu.
Měl bych ještě dotaz na pana Jiljovského: Nepodařilo se mi dopátrat se konkrétnějších rozměrů, natož, aby se z nich daly udělat nějaké statistické závěry (snad krom délky sochy a lučiště: Třeba VHÚ-813/722 v publikaci z 80-tých let). Chtěl bych se dopídit nějakých spolehlivých údajů pro pozdně středověké německé kuše (našemu prostředí asi nejbližší?). Cosi takového se snažím poskládat a kdybych se mohl rozměrově přiblížit třeba jednomu konkrétnímu kusu, aby to bylo "obhajitelné" pracovalo by se mi lépe - nerad vařím z vody. Bylo by někde něco dostupného v literatuře nebo vycházíte z vlastních měření? A děkuji za poznámku ke směru vláken.

koliik: Něco málo je v literatuře, hodně vědí zkušenější kolegové a oměřování z fotek je taky dobrý, často nic jinýho nezbejvá. Koncem středověku existovaly asi 3-4 základní typy středoevropské kuše s kompozitním lučištěm, které se v Čechách mohly objevit. Každý z těchto typů má poměrně přesně dané rozměry, tvar a výzdobu. Také známe různé vývojové mezistupně. Je to na dlouhé povídání....potřeboval bych vědět, koho chceš dělat jako postavu, přesné datování a jak velkou kuši by si chtěl. Nejlepší to bude přes SZ.

Ahoj, pozorně sem přečetl fórum ale zajímalo by mě proč na hist. replice odsuzujete tu přítlačnou pružinu na šipku. Bez ní by přece nebylo možno střílet při naklonění např. z hradeb. Nebo se to řešilo nějak jinak .. nevím prosím poraďte.

Protože se na středověkých kuších nenachází. Pokud je šipka těsně na míru v drážce ořechu, tak se tam nacpe a drží i bez pružiny.

Běž do kecárny a představ se, jestli tu chceš debatovat.

J.

Na středoevropských kuších se dá přidržovací pružina doložit někdy po r. 1500 a od té doby se používala pravidelně. Na západoevropských se objevovala velmi málo i v pozdějších stoletích...

První pokus o dřevěné lučiště z tisu. Materiálu bylo málo, hodně suků, levé rameno těsně před koncovkou už od začátku výroby prasklé. Před tilerem střed deflex a konce v mírném reflexu. Po tileru reflex téměř zmizel zato set asi 1cm. Tiler je blbě, to je jasný.... konce by asi chtěli trochu odebrat?
Délka:86 cm
Střed: průřez D 3,2x2,2 cm
Napínací síla: 25Kg/29cm

http://www.historickekuse.websnadno.cz/ ... nstvi.html

Dobrá, nechám to tak, díky. Pro příště nevím, jestli při přípravě polotovaru na tiler vycházet spíš z konstrukce dlouhých luků, nebo z ocelových lučišť kuší (myslím průřez konců v poměru ke středu), co jsem oměřil z originálů dřevěných lučišť, tak je to tak něco mezi tím.....
T.

To je právě to, že u dřeva se nic "přesně" neměří - protože se každej kus chová jínak. Samozřejmě jde o hustotu, suky apod.
Kuše ale vždycky bude potřebovat silnější špičky než luk, prostě z důvodů manipulace, nasazování a sundavání tětivy a robustnosti...

J.

Dobre tilerovaný luk, lučište, sa pozná aj podľa dopredného rázu. U luku tomu hovoríme hand shock. Mal by byť čo najmenší. Zhoršujú ho ťažké konce alebo priehyb koncentrovaný v strede.

To není u takhle krátkého kusu žádná tragika.

J.

Zpětný ráz určitě vzniká, to je pravda. Tohle tisový lučiště ale váží i s tětivou 215 g, takže váha ramen je zanedbatelná. U ocelového lučiště může být celková váha i 7kg. Při dodržení doporučeného průřezu konců (40% průřezu středu) je zpětný ráz obrovský, na druhou stranu část ho pohlcuje socha, která u luku není atd...Z pohledu lukaře je tohle asi dost nepochopitelný, proto se ptám, aby se ujasnilo, co u obou zbraní funguje stejně a kde jsou rozdíly.

Máš to dobrý Jiljovský, nestresuj se

Kde jsi vzal to číslo mimochodem? Ono to není vždycky stejný - pokud bys řekl že konce uděláš spíš hlubší než širší, budou taky mnohem tužší a může na nich být mín´dřeva i když geometrický průřez je stejný. Pokud bys, řekněme vzal dvě jinak stejná lučiště a jedno z nich bylo 2X širší, tak bude 2X silnější.
Pokud bys zopakoval stejný experiment a udělal to druhé lučiště 2X tlustší (hlubší v profile) tak bude 8X silnější - proto děláme na těch holmegaardech ty eifel špičky, které jsou úzké a tuhost získávají hlubokým kýlovitým profilem - tak jsou mnohem lehčí než jakékoli jiné řešení.

J.

Radši mi pomoz a řekni dataci a původ téhle kuše -



IMHO to vypadá jako něco anglického, podobná je v "The great warbow" od Stricklanda, s dřevěným lučištěm, vylovená z nějakého hradního příkopu. Co je na téhle zajímavé je promyšlený způsob upínání lučiště pomocí jakéhosi přítlačného pantu a dřevěné backingované lučiště.

Nestresuju, jenom se v tom asi moc vrtám

To číslo pochází s doporučených vhodných parametrů ocelových lučišť, prvně ho asi uvádí E. Harmuth a další autoři to od něj převzali. Je pravda že většina historických ocelových lučišť se tomuto základnímu poměru blíží. Poměr šířka X tloušťka se dá (jak správně píšeš) podle potřeby různě kombinovat ( viz. italské balestry, balestrina).
U dřeva je to samozřejmě jiné.....
Ta kuše je nádherná, fotku znám - bohužel nevím z jaké je to knížky.Mám k ní jen zlomky textu z nějaké diskuze. Je uložená v muzeu v Glasgow. Uvedené datování- západní Evropa,14.století. Ve zmíněném textu jsou různé úvahy, jestli jsou všechny díly ze stejné doby, na mě působí jako celkem jednotný celek. Ten třmen s pantem je super a není to vyjímka, stejný je např.na hradební kuši ze Švýcarska, datované do 15.století (viz. J.Alm, str.38), nebo na poměrně známé studii od Leonarda da Vinci, bude toho ještě víc....
Mám taky otázku, přemejšlel jsem, jestli to tisové lučiště při téhle tloušťce bylo původně přímé, nebo už mírně napařené do deflexu. Co si o tom myslíš?
Co se týká nálezu z hradního příkopu, pravděpodobně myslíš nález z příkopu hradu Berghamsted v Anglii - tisové lučiště, osmihraný střed, délka 122 cm, datovaný do 13.století, víc o tom nevím ale mám slíbené nějaké materiály.....Zachovala se k němu i část sochy? Možná myslíme dva různé nálezy....

To je jiná kuše, tady se našla komplet socha is mechanismem, velice úzká socha z ořechového dřeva, úzký kovový ořech na ocelový čep a ocelová páka, tisové lučiště z větve, u kterého je jen sekerou osekaný spodek. (Taky má obrovskej set, řekl bych že tam spadla natažená.)

To dřevo bych nenapařoval, tím tomu můžeš jen ublížit. IMHO malej set není u tohohle typu kušky tragédie, alespon´dokud na tom neplandá tětiva. Ono to ten reflex dlouho neudrží, protože i kdyby ten člověk byl opatrnej, tak typicky bude mít tu kušku vždycky alespon´chvíli nataženou - což se s lukem neděje. Samozřejmě se nabízí otázka jestli lstivý řemeslník nepoužije půlku větve která jde do reflexu, ale to je spekulace, kterou mi u luků řešíme taky pořád dokola.

Ocelový není dřevěný, oni museli určitě přidávat na tý oceli a tam je znova law of dimnishing return. Tak bych nestavěl dřevěný lučiště podle ocelovejch.

Máš někde obrázek toho pantu zespodu?

J.