Broďan napsal:alistaire napsal:Vídám čím dál tím víc fotek lidí s bubnama (na 90% od Šubrta), kteří je nosej hlavou dolů... To fakt dneska bubnuje každý jelito, který neví kde má buben blánu???
Alistaire, nedělej holku a odpověz jak je to s tím úvazem. Když někoho nazýváš jelitem, musíš v tom mít jasno a bejt hodně silnej v kramflecích. Zatím jsme se toho od tebe, až na narážky, moc nedozvěděli

.
Chlapci, chlapci… co si aspoň přečíst datum u toho příspěvku o jelitech?
Je z 30. října 2009 ! tedy od dneška třičtvrtě roku starý… 16. srpna 2008 Siegfried píše, že jsem mu po ICQ popsal co je naopak a proč… To jsou skoro dva roky od prvního upozornění.
Pokud někdo dva roky dokáže poskytnutou radu ignorovat, pak mu prostě podle mě označení za jelito právem náleží. Tedy tomu, kdo informaci má, ale jí nedbá.
Jinak místo minulý pátek jsem se vrátil až dnes, ale koukám, že se tu stejně nic nepohnulo. Takže pojďme k věci.
Prvně bych rád vyvrátil mě do úst (psaní) vložené tvrzení, že existuje pouze jeden správný způsob úvazu. Nic takového netvrdím a v mém textu to nenajdete. To co tvrdím je, že každý ze základních typů úvazů má svůj smysl a funkční význam. Ten je u Šubrtových bubnů popřen, lépe řečeno doslova převrácen na hlavu. Michal prostě vzal něco, co někde viděl, a použil to (bohužel naopak) aniž by rozuměl funkci. Což mi ostatně před dvěma lety bez okolků sám přiznal, společně s tím, že je mu to vlastně fuk, protože „lidi to kupujou“…
Pojďme ale k podrobnostem.
Know-how ohledně práce s pochodovým bubnem se (na rozdíl od řady věcí které musíme nutně rekonstruovat) zachovalo až do dnešních dní, a protože se od 30tileté války přes napoleonku až dodnes nezměnilo, troufám si dosadit, že i o řekněme dvěsta let starší, shodně vypadající bubny fungovaly a používaly se shodně. Resp. netuším důvod, proč by tomu mělo být ausgerechne jinak.
Základní věc je ta, že bubny se pouze „nenapínají“. Bubny se ladí. Pokud se bavíme o dvoublánových bubnech (což jsou v pochodových bubnech historického a historizujícího charakteru v podstatě všechny), pak se primárně ladí svrchní – hrací blána, až sekundárně spodní – rezonanční blána.
Přitom rezonanční blána bývá slabší než hrací, maximálně stejná, nikdy ne silnější. Z principu věci - rezonanční blána rezonuje – zesiluje, prodlužuje a tónuje zvuk bubnu. Pak na ní bývá ještě strunění, ale o tom až dále. Ladí se obě blány (při ladění šňůrami jsou na sobě bohužel do určité míry závislé), přičemž pochopitelně výsledek ladění více závisí na hrací bláně.
Co je důležité mít na paměti, je to, že u skutečně historických bubnů s přírodní kůží se ladění musí provádět v podstatě průběžně, i za pochodu, doladění musí být tedy snadné. Ideálem je, když je rezonanční blána napnutá stejně (symetricky = na všech místech stejný tón), hrací blánu někteří bubeníci (včetně mě) preferují ladit nesymetricky, na vrchní straně tak o sekundu výše. Aby to bylo možné a pokud možno co nejtrvalejší, používají se dvě základní finty.
Fixace ladění u rezonanční blány nebo oboustranné ladění.
Oboustranné ladění znamená to, že napínací elementy jsou použity symetricky na straně hrací i rezonanční blány.
Fixace ladění znamená omotání obvodu bubnu, spojené s propletením hlavního vývazu, což do určité míry zabraňuje rozladění rezonanční blány při ladění svrchní. Proto se dělá u rezonanční, naopak nemá smysl. (Občas je vidět i jakési omotání na straně u svrchní blány, to se dá s fixací splést. Ale toto je v 99% na těle bubnu – není propleteno s vývazem, a slouží k zachycení bandalíru. Nicméně na originálech se moc nevyskytuje)