Brodec

Jo, jo - to je přesně ono.

Já bych různé tvary slamáku nijak nezatracoval. Není třeba všechno dělat podle kopíráku (jednoho vyobrazení) jen proto, že nedokážeme vyhledat dostatečné množství primárních zdrojů. O různorodosti tvarů slamáků něco přeci jen nalezneme


Osobně si dovolím tvrdit, že i když si na hlavu vezmeme vietnamský slamák, nemusíme být vyloženě mimo.

Jináč jsem se snažil z Wothana vymámit kontakt na českého výrobce slamáků, ale bohužel prý po letošním Libušínu zmizel beze stop.

Čapin: No a nebo se vykašlat na vzhled vnitřku, nepřichytávat v bodě (1) a spoléhat na to, že obšitá dírka udrží jak šněrování, tak proužek na místě. Já osobně bych se toho vůbec nebál. Dodělat se to dá skrytým švem vždycky, pokud by se ti to nelíbilo.

jenže to by předpokládalo, že se ta látka nebude třepit že....

Toť otázka, Lýdie. Pokud bude ono oblečení prát pravidelně, což je pro dnešní dobu běžné, mohou se vlákna v pračce vytřepit. Třepí se však jen do určité míry. Moje RS tunika je šita tak, že by se třepit měla, ale netřepí, protože ji peru skutečně málokdy... a to podotýkám, že je místy rozervaná a že ji nikterak nešetřím.

Don Chicho napsal:Toť otázka, Lýdie. Pokud bude ono oblečení prát pravidelně, což je pro dnešní dobu běžné, mohou se vlákna v pračce vytřepit. Třepí se však jen do určité míry. Moje RS tunika je šita tak, že by se třepit měla, ale netřepí, protože ji peru skutečně málokdy... a to podotýkám, že je místy rozervaná a že ji nikterak nešetřím.

Ono záleží na tom, jestli chceš štupovat a látat a nebo začít šít.

když je to tu zrovna tak aktivní a o tom šití - jak na záplaty? byly nějaké typické zvyklosti? (zevnitř/zvenčí, tvarově podle díry, nebo nějaké pravoúhlé, přiložit a prošít/všít do díry tak, že vznikne místo okraje šev?)

Myslíš na RS, nebo PS (Měšťan, nebo spodina)?

spíš chudší lid, PS. (ale vlastně i RS, tam mám děr taky dost:))

Udělej tech děr víc, úmyslně, a staň se landsknechtem

Když si vybavím Tacuinum Sanitatis, tak pokud bych vycházela jen z této knihy, pak bych s klidným srdcem tvrdila, že nic jako záplaty nepoužívali
Tam jsou skvělí drbani - přitom mají docela pěkné oblečení, ale nohavice zoufale děravé. Na kolenou, patách i špičkách.
Ani záplatovaný oděv se mi nějak vůbec nevybavuje - rozdrbaný ano. Ale zase je fakt, že 15. a 16. století už je pro mne dost vzdálená budoucnost, takže tomu věnuji méně pozornosti

Trénovala jsem "ztracený steh" nebo jak se to jmenuje. Vypadá to skvěle, ale nemám ráda toho, kdo to vymyslel Hrozná práce...

Abych jenom nežvandal: Podle mě se oděvy opravovaly. Čistě logicky: potrhaný a rozervaný oděv vydrží přecejen výrazně míň, než ten co se opraví. Oděv není nějak levná záležitost a středověk není doba rychlé spotřeby. Alespoň v tomto přesvědčení žiju. Troufám si tvrdit, že většina lidí opravovala oděvy, dokud se nerozpadly na prvočinitele. (Vyjímám šlechtu a jiné zbohatlíky, kteří to mohli mít u většiny kusů na háku, a nejnižší lůzu, která spravovat neměla čím ).
Způsob opravy podle mně byl obdobný jako dneska, s přihlédnutím k tomu, že se prováděl ručně. A zálezží na tom, kdo opravu provádí a jaký má bát výsledek. Kupříkladu skobu na nohavici bych se snažil zašít tak, aby byla co nejméně vidět. Pokud je díra tak velká, že se to neobejde bez záplaty, dal bych tam záplatu. A pokud nechci vypadat jak trhan, tak se budu snažit tu záplatu co nejlíp zamaskovat - stejná barva a materiál, nenápadný stehy...
Ale je to jen můj skromný osobní názor.

Krea napsal: 1430, Velké hodinky z Rohanu,

OT: on Theoden byl křesťan?

Souhlasím s Galionem. Kvalitně provedená oprava se určitě vyplatí - ona to dnes také není levná záležitost, pořídit si dobový oděv.
Tu skobu bych i klidně podložila, pak šití lépe drží. A záplata, když se zvolí vhodná látka a šije pečlivě, nemusí být skoro ani vidět.

záplatování máme doložené na dochovaných oděvech - vybavuje se mi jeden konkrétní kus ze španělska - a nebyla to chudina - byl to brokátový dámský oděv
takže klidně záplatujte, látejte a jinak opravujte