Ted se budu poustet na pole trochu sci-fi, ale cim vice o tom hloubam, tim vice se v one myslence utvrzuji. Jedna se o obraz paveznika, nikoli jako pasivniho „stojanu pro pavezu“, nybrz aktivniho bojovnika pavezu uzivajiciho, ktery skyta mnozstvi taktickych vyuziti
Vychodisko z tradice uzivani stitu pechotou konce 14. st. :
Podle clanku ze sborniku NM, 1965-5 A.D. V. Denksteina byly na konci 14. st ceskou pechotou uzivany nasledujici druhy stitu:
...jednak stity dole vybihajici do hrotu a nahore zkosene, jez vyvojove vychazeji z rane stredovekeho stitu mandloveho, jednak velke stity ovalne nebo obdelne se zaoblenymi rohy. Ty byly jiz v obrysu dosti blizke paveze, byly vsak zcela ploche, bez plastickeho hrebene uprostred. Takove stity zastavaly svou puvodni funci, jakozto doplnku bojovnikovy ochrany a byly samozrejme uzivany spolu se zbrani.
Dale podoba v pocatcich 15. veku dle Denksteina:
Paveza... ...je v obdelnem tvaru a se strednim svislym zebrem poprve dolozena r. 1402 - 1420, v ilustraci Kyeserovy Bellifortis. Jeji lichobeznikova forma s oblym, nesbihavym hrebenem bez zobce, vyvojove vychazejici z typu zobrazeneho na peceti litevskeho knizete Kejstuta z r. 1379, opakuje se pak jen v malych obmenach v ceskem gotickem malirstvi do konce 15. stoleti...
Zatim vsak vedle teto formy vyvinul se v Cechach tvar pavezy, ktery je v soudobych umeleckych dilech zobrazen sice az na sklonku 15. stoleti v Zitavske sose sv. Vaclava, ktery se vsak asi od r. 1430 s takovou duslednosti opakuje v zachovanych pavezach bezpecne ceskeho puvodu, ze jej pravem muzeme oznacit za typ osobite cesky. Je to paveza tvaru obdelneho nebo lichobeznikoveho }se sbihavou tendenci smerem dolu], s hornim okrejem vyklenuty do oblouku - nekdy nizkeho, nekdy az polokruhoveho. Jejim charakteristickym znakem je svisle zebro v podobe pravouhleho vystupku, ktery se smerem dolu rozsiruje tak, ze posleze dosahuje asi jedne tretiny sirky pavezy, smerem vzhuru pak vybiha do silneho zobce. Nekdy dosti ostreho.
Takto tedy vypadaly pavezy prvni poloviny 15.st. Paveza tedy neni jakasi takticko-bojova novinka, nybrz jedna z vyvojovych fazi pechotich stitu. Bylo by tedy podivne, pokud by jeji nositel “odhodil” svou zbran, aby se tak zbavil casti sveho bojoveho uzitku. Lec lze se domnivat, ze si zbran ponechal a aktivne se ucastnil boje. Cili takovy paveznik by mohl vypadat treba takto:
http://img3.rajce.idnes.cz/d6/1/1462/14 ... .bitva.jpg (uprostred sarvatky se nachazeji asi dva).
Vyvoj, jimz pavezy prosly v prubehu hus. valek, lze oduvodnit nastalym durazem na pechotu, ktera zacala tvorit gro ceskych (a hlavne husistkych) voju. A to nikoli, jak casto byva receno, z neuzitecnosti jizdy, ale z faktickeho stavu, kdy se do rozsahlych boju zapojuji v nebyvale hustote mestske hotosti a voje „neurozeneho“ puvodu (Prazsky mestsky svaz, Taborsky m. s. a polni obce atd.).
Paveznik se tudiz stava podstatnou slozkou vojska a v dalsich fazich 15. st. se i diky politicko-socialni situaci stava profesionalem, jak doklada napr. onen List Matyase Corvina, nebo na pavezach zalozeny odpor u Schonbergu (kde jak vidno, paveznici uzivaji starych technik defensivniho boje „stit na stit“).
Vývody z kontrukce pavézy:
Velikost pavez vyse popsanych je cca 100cm x 50cm. Pokud budeme uvazovat tehdejsi velikost dospeleho muze okolo 160 cm, znamena to, ze ponese-li pavezu, tak aby videl, je za ni takrka bezezbytku kryt. Znaci to, ze pokud by ji pouzival v kontaktnim boji, nemusi s ni takrka manipulovat. Coz je dulezity faktor, nebot to zaroven znameza, ze nauceni se boji s pavezou je tim padem jednodusi.
Pokud se zaroven podivame na reseni drzeni u dochovanych pavez (kozene remeni ve tvaru pismene X ci Y v horni casti pavezy uprostred), zjistime, ze je vhodno pouze pro jednorucni drzeni a to drzeni, kdy se dlan zavira vertikalne. Ze zkusenosti s rekonstrukci pavezoveho siku vime, ze idealni pro pasivni zpusob bojoveho nakladani s pavezou je drzeni obouruc a to levou rukou v horni casti pavezy, kdy se dlan zavira vertikalne a pravici v dolni casti. Neboť, tak je drzeni dostatecne silne a paveza tak svou levou hranou (z pohledu nositele) nalehne na rameno. Dochovane pavezy vsak dolni remeni postradaji. Lze namitnout, ze casta dvojice ok ve spodu mohla slouzit k provleceni remenu ci provazu. Bylo by však divne, kdyby byla pro drzeni pouzita dve ruzna konstrukcni reseni.
Tvar pavezy nevylucuje usporadani rady „stit na stit“ s prekryvanim se supinovym zpusobem (nami praktikovanym), pri pripadnem kryti siku proti strelbe nebo jizde (rozvedeme dale). Ale viditelne mu neni podrizen a vychazi z jinych potreb manipulace.
Mohl by tomu odpovidat i casty a zahadny „zoban“ na vrchu pavezy, který mohl slouzit k pripadnemu zastaveni zbrane jedouci po naklonemem stitu smerem k obliceji, jak byva obvykle pri (nespravne) obrane stitem.
Z vyse vypovedeneho by bylo možno rekonstruovat paveznika jako lehkeho odence, ktery nahrazuje drahe kompenenty ochrane zbroje za levnejsi velky stit, dobře jej chranici v boji a který mu poskytuje sirsi takticke nasazeni, napriklad pri ochrane sprezeni pri presunu voju.
A hlavne postaveni vetsiho mnozstvi pavezniku na celo ci cely obvod siku, kde jej mohou chranit proti strelbe, prekryji-li se. Sve misto nemuseji opoustet ani v pripade utoku jizdy, neboť staci male rozestoupeni pavezniku, jimz vzniknou mezery pro umisteni „drivi praporecneho“ s idealnim sklonem a dostatek mista pro dalsi bojovniky, napr. sudlicniky, kteří mohou zasahnout v pripade, ze nektery jezdec projde bliz. Dale se domnivam, ze pokud se 1m vysoka paveza posadi na zem a dostane dostatecny sklon (podpirana paveznikem, mohla by umoznit i dobry naklon drivi praporecneho (tak jako tak, to nejak u Schonbergu udelat museli).
Casto se hovori o pavezach a paveznicich, jako o kryti strelcu. Pokud by vsak paveznici nebyli hotovi aktivniho odporu se zbrani v ruce, byli by strelci za nimi chraneni maximalne proti strelbe. Pricemz rychly a nenadali utok male skupiny by takovyto oddil zarucene zlikvidoval.
Zastavte me!! Nejak si ted pripadam jako
Ing. Havránek Jiří , lec co naplat – nejak se mi ta myslenka ve skebli urodila a nedala pokoj, dokud jsem ji nezpracnul.
Jinak Btw. Lazare, nase pavezy nedosahuji kvalit a odolnosti dochovane serie Prazskych kousku (tem by se takto „kridla nerozevrela“). Coz mi pripomina, ze musim ty tri clanky doskenovat
----------------------- 10 úno 2009, 11:08 ---------------------
Ješte si dovolím jeden repost, týkající se alternativního využití pavézy.
Je to typický příklad, kdy je přání otcem myšlenky (nic ve zlém). Z dobových obrazů, viz. např. zmíněný Denkstein II. díl., vyplývá, že se velké štíty typu pavéza běžně držely v levé ruce a v pravé meč nebo jiná zbraň. Prostě úplně stejně jako s románským mandlákem. 
. Teď myslím to profláknuté "LH".
