Zdravím
Tady je to bez odpovědi tak alespoň využiji topic ke svému dotazu/zamyšlení. (alespoň kvůli kravině nebudu zakládat nesmyslně topic novej že)
Přemýšlím nad přilbicí a stále tak nějak nevím, čemu dát zelenou a čemu ne.
Postava: Husita střelec z palné zbraně kolem roku 1420 - žoldák ze slezska bojující s husity.
Idea které jsem se zatím držel při konstrukci:
Střelec v lehkém brnění, základ prošívanice. Nicméně stále je to žoldák, tedy jsem se rozhodl jej alespoň trochu oplechovat. Přidal jsem k prošívanici plechová ramena+ruce, na nohy taky plechy.
Z Wágnera (hlavu mi za to netrhejte) jsem se nechal zčásti inspirovat vyobrazením střelce z kuše + ozbrojencem.
V hlavě mám pořád univerzálního vojáka, který dokud to jde střílí z palné a když se něco po... tak je schopen adekvátně reagovat a bojovat i jinak. Sudlice, pobočka...
Dle žižkova řádu o složení osádky vozu též vycházím z toho, že střelci z palné na voze sáhli při boji po ratišti (protože co jiného by na tom voze při boji dělali?) a tudíž museli mít v plechu alespoň ruce+hlavu, kupříkladu zajímavě vykresleno na nedobovém obrázku dále.
Otázkou pro mě je, co by takový husita měl mít na kebuli?
Stále tápu co by sedlo více. Šlap se závěsem? Mám pořád nějak v hlavě že už je to v té době out... Šalíř? Jaký? I na to období jich je raketa... Dodnes jsem pobíhal po bitevním poli s kloboukem (který zahodím na půdu jen co bude nová plechařina), ale ani v těch nemám jasno.
Takže dám na vaše rady, protože se nemůžu rozhodnout už dlouho. Se skupinou se vynasnažíme letos o alespoň první kroky k přerodu v LH, tak to prostě nechci zmršit.
Budu jen rád za co nejkonkrétnější návrhy. Ať už píchnete prstem na něco z tohodle:
http://wagner.bitva.cz/prilby.html a nebo mi před displej fláknete cokoliv z čeho bych to mohl nějak vyrozumět.
Husiti jsou co se výbavy docela rozmanití, přesto bych chtěl něco co nejvíce archetypálního, už jen pro to abych měl klid v duši.
Nejlépe žádnou šílenou itálii nabo anglii, prostě něco z našeho luhu a háje.
Předem díky za reakce, protože těch možností co v tomhle prapodivným období k mé postavě na hlavu je tolik, že už v tom mám sám guláš.