Brodec

http://strelciceskybrod.wz.cz/Kapalin_Brozek1.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Kapalin_Brozek2.jpg

Někomu možná přijde trochu hrubej, ale většina originálů nese stopy ještě daleko hrubší práce. Každopádně je to pořádnej kýbl kovanej v ohni, kterej by mohl ustát i tu ránu cepem. Je na něm i dost detailů, který člověka potěší. Váží cca 2,7 kg. Broda hrr!!

Jak je řešen vnitřek klobouku? Jsou tam nanýtované po obvodu řemínky či tam nacpal polstrování jako do šalíře. Tady budou asi ty řemínky, že.

Tenhle kyblíček má obvod stejný jak můj šalíř a tak v něm bude stejná vycpávka. Nýty drží řemínek, ve kterým jsou dírky na přišití vycpávky. Ale u toho šalíře je to úplně stejný, tam se to taky přišívá k řemínku.

Ještě bych zde uvedl něco k technologii výroby středověkých a renesančních zbrojí. Současné repliky se většinou vyznačují dokonalým povrchem, neboť jsou vyráběny z válcovaného plechu a jsou často svařovány CO-čkem. Originály byly kovány z plechu, který byl dost nekvalitní a obsahoval příměsi. Navíc i členité části zbroje, jako např. helmy, se vyráběly z jednoho kusu beze sváru a v důsledku kování na trnu či na kouli byla jejich stěna nestejně silná. Často docházelo i k extrémnímu ztenčení plechu nebo jeho úplnému proražení. Takováto místa bylo třeba opravit. Platnéř tam prostě nanýtoval záplatu a celé místo zabrousil:
http://strelciceskybrod.wz.cz/Salir_Italie_1480_1.jpg

Navzdory takovýmto opravám a výrobní nedostatkům byly mnohé exempláře bohatě zdobeny gravírováním i jinak:
http://strelciceskybrod.wz.cz/Morion_Italie_1590.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Burgonet_ ... 1560_4.jpg

Zajímavé je také kovářské spojování plechů. To je prakticky vždy znatelné. Dva plechy se položily přes sebe a snýtovaly. Následně byl celý spoj překován ve výhni:
http://strelciceskybrod.wz.cz/Oblehaci_ ... 1600_2.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Oblehaci_ ... 1600_1.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Cabasset_ ... 1595_1.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Burgonet_ ... 1560_2.jpg

Takže, když mi Brožek dělal kapalín, spojil dvě části krempy takto:
http://strelciceskybrod.wz.cz/Kovarsky_svar4.jpg

Vnitřní část mého kyrysu bylo třeba prodloužit a je to provedeno zase kovářským způsobem, i když by to šlo přivařit a zabrousit zcela beze stop. Já jsem to ale chtěl nanýtovat a zakovat (každej má prostě nějakou úchylku). A tu spáru stejně zakrývá vnější kyrys:
http://strelciceskybrod.wz.cz/Kovarsky_svar2.jpg
http://strelciceskybrod.wz.cz/Kovarsky_svar3.jpg
http://www.strelci.webzdarma.cz/galerie ... alsky5.jpg

Martine, já nevěřím, že tohle kovářské sváření většího rozsahu je v oceli.
tyhle příklady mi připadají, že mají jednotnýho jmenovatele a totiž pudlované železo. Myslím, že na těch levnějších, nebo munition kvalitě zbrojích je to typický materiál.
Ty white knighti ve Wallace collection jsou ocelový, ale víme, že to byly fantasticky drahé kusy.
S tím se podobným způsobem pracuje asi o 100 procent líp.
Dostal jsem nové články od Marka Strettona o prorážení zbrojí, nauhličování šipek apod a má tam také plát 2 mm z pudlovaného železa středověké kvality. Píše, že se chová oproti oceli dost jinak.

Po vánocích bych měl dostat od Proška (od Maca) vzorky zhuštěné a zakalené na RC 46 které by měly mít velice dobrou průlomovou pevnost a poreferuju jak je to ve srovnání s tím hlubokotažným plechem.

Což mi připomíná, že Pike mi psal, že má pro mě stranou velkej kus toho pudlovanýho železa z nějaké mříže. Asi bych ho zlomil o nějakou šipku a nauhličil kostní moučkou.

J.

hawkwind napsal:Martine, já nevěřím, že tohle kovářské sváření většího rozsahu je v oceli.
tyhle příklady mi připadají, že mají jednotnýho jmenovatele a totiž pudlované železo. Myslím, že na těch levnějších, nebo munition kvalitě zbrojích je to typický materiál.
Ty white knighti ve Wallace collection jsou ocelový, ale víme, že to byly fantasticky drahé kusy.
S tím se podobným způsobem pracuje asi o 100 procent líp.
Dostal jsem nové články od Marka Strettona o prorážení zbrojí, nauhličování šipek apod a má tam také plát 2 mm z pudlovaného železa středověké kvality. Píše, že se chová oproti oceli dost jinak.

Po vánocích bych měl dostat od Proška (od Maca) vzorky zhuštěné a zakalené na RC 46 které by měly mít velice dobrou průlomovou pevnost a poreferuju jak je to ve srovnání s tím hlubokotažným plechem.

Což mi připomíná, že Pike mi psal, že má pro mě stranou velkej kus toho pudlovanýho železa z nějaké mříže. Asi bych ho zlomil o nějakou šipku a nauhličil kostní moučkou.

J.

Jen malé doplnění: Pudlování je v podstatě zbavení se uhlíku z produktu podobného dnešní litině. Plamen s přebytkem kyslíku šlehá nad taveninu v pudlovací peci. Vzniká tak vysoká teplota, při které se spaluje onen přebytečný uhlík. Tavenina se musí často míchat. S ubývajícím uhlíkem začne tavenina houstnout a vznikají v ní tvz. vlky. Ty se vytahují a kovají se z nich menší tyče. Pokud byl zapotřebí větší kus železa, tyto tyče se svázaly drátem, společně rozžhavily do bílého žáru a kovářsky svařily.To je svářkové železo.
Nešlo však následně kalit, proto se muselo cementovat. To se dělalo mnohahodinovým zahříváním v uhlíkem nasyceném prostředí ( 20% krevní sůl, 10% sody, 70% práškového dř. uhlí.

Já vím jak se to dělalo.
Chlapům který to železnejma tyčema míchali se říkalo pudlaři. V pětadvaceti bejvali odkecaný.
Četl jsem ocelové město přece!
I když ten středověkej postup byl primitivnější než tam popsaný.

Nicméně nevěřím, že se nechá nauhličovat hloubkově nějakej velkej kus zbroje.
Šipka se nechá do krabičky strčit, ale balení na něco velikosti přilby si neumím moc představit a byla by na to potřeba velká pec (taky problémy sregulací teploty).

J.

hawkwind napsal:Martine, já nevěřím, že tohle kovářské sváření většího rozsahu je v oceli.
tyhle příklady mi připadají, že mají jednotnýho jmenovatele a totiž pudlované železo. Myslím, že na těch levnějších, nebo munition kvalitě zbrojích je to typický materiál.
Ty white knighti ve Wallace collection jsou ocelový, ale víme, že to byly fantasticky drahé kusy.
S tím se podobným způsobem pracuje asi o 100 procent líp.
Dostal jsem nové články od Marka Strettona o prorážení zbrojí, nauhličování šipek apod a má tam také plát 2 mm z pudlovaného železa středověké kvality. Píše, že se chová oproti oceli dost jinak.

Po vánocích bych měl dostat od Proška (od Maca) vzorky zhuštěné a zakalené na RC 46 které by měly mít velice dobrou průlomovou pevnost a poreferuju jak je to ve srovnání s tím hlubokotažným plechem.

No, co se týče poznání středověkých materiálů, tak tady vidím ještě velkej dluh. Právě to jednoznačné rozlišování na ocel a železo je poněkud zavádějící. Z dnešního pohledu se ocele odlišují od železa nižším obsahem uhlíku (pod 2,11%), ale druhů ocelí je velké množství. Definici středověké oceli a železa neznám. Ale už jsem se setkal s pojmy: surové železo, pudlované železo, surové pudlované železo a pudlovaná ocel. Pak se v tom vyznej.
Myslím, že luxusní zbroje, které se označovaly jako ocelové (např. leštěná ocel) jsou z materiálu, který je podobný pérové oceli. Vzhledem k výkonu luků, kuší, arkebuz a mušket by mohly být helmy a kyrysy z pérové oceli daleko subtilnější, než jsou exempláře, které jsem uváděl. Takže ty obléhací či sapérské helmy o hmotnosti 5-8 kg určitě nebudou z nejkvalitnější oceli.
O těch kovářských svárech jsem se tady zmínil proto, že spousta lidí o nich měla jinou představu. Často jsem se setkával s názory, že helmy typu šalíř, kapalín apod. jsou v hřebenu kovářsky svařované. Ale ono tomu tak není a naprostá většina byla bouchána z jednoho kusu. A taky jsem chtěl poukázat na relativní hrubost zpracování standardních zbrojí, kterou současní platnéři vesměs ignorují.

To srovnání tvrdého ocelového a hlubokotažného plechu by mne zajímalo. Kdybys to testoval, rád bych se zúčastnil.

To je všechno etymologickej bogus. Surové železo a pudlované železo je to samý, stejně jako "pudlovaná ocel" - to je prostě když to píše někdo kdo tomu nehoví.

Je pravda, že je to směs značně nerovnoměrného složení a kvality, ale není v ní prakticky žádnej uhlík, ale naopak má velký obsah strusky, která se pak při kování při svářecí teplotě formuje do pásů, takže to celé má kresbu nikoli nepodobnou damašku.
Ty fleky jsou ovšem křemík, nikoli uhlík.

J.

Dostal jsem k vánocům několik nových článků od kamaráda Marka Strettona, kde také testuje značně silný kus pudlovaného železa středověké kvality dodaný zbrojířem Royem Kingem.
Až tu budeš, dám Ti to nakouknout, ten materiál nemá příliš velkou ductilitu ve srovnání s moderníma tažnejma plechama, kolem průrazu není prakticky žádná deformace....


J.

Předpokládám, že ten plát byl indické provinience, kde výroba těchhle materiálů pořád ještě přežívá.
King odtamtud nakupuje polotovary a věci.