Nedobře položená otázka
Oděv se obvykle volil podle účelu a bylo li účelné reprezentovat, pak tomu odpovídal i oděv. Ke vhodným loveckým oděvům se pro jednotlivé lovecké disciplíny okrajově vyjadřuje např.
Gaston Phébus na sklonku 14. st.:
Paris, Bibliotheque Nationale de France, bez uvedení signatury, (Gaston Phébus, Le livre de chasse), cca 1380
Přístup z: http://expositions.bnf.fr/bestiaire/index.htm
A před ním v rámci sokolničení i
Fridrich II. Hohenstauf:
Vatican, Biblioteca Apostolica Vaticana, Ms. Pal. Latin 1701, (Fridrich II. Hohenstauf, De arte venibus cum avibus), cca ¾. 13. st. Bohužel dosud nebyl celý kodex digitalizován a objevují se jenom jednotlivé iluminace. Na pomoc ovšem lze vzít mladší opisy, např.:
Paris, Bibliotheque Nationale de France, bez uvedení signatury, (L'art de chasser avec les oiseaux), cca 1315
Přístup z: http://expositions.bnf.fr/bestiaire/index.htm
Já jsem si před lety udělal v rámci vyhledávání odpovídajícího odění na přelom 13. a 14. st. zjednodušenou představu, viz. Móda v době vlády Elišky Rejčky a Jana Lucemburského. Tady je z něho pár řádků, byť velmi obecných a poplatných zájmovému období počátku 14. st. Nicméně oba citované prameny - Kniha o lovu Gastona Phéba a O umění lovu s dravci od Fridricha II. Hohenstaufa jsou nejucelenějšími středověkými pracemi na toto téma a jsou i mezi myslivci a sokolníky stále respektovány
Oba autoři se v krátkosti vyjadřují právě i ke vhodným i nevhodným oděvům, barvám a doplňkům.
Lov patřil k oblíbeným kratochvílím šlechty a nebyl vyhrazen jenom mužům. Zvládnutí loveckého umění patřilo k dovednostem, kterým se urození muži učili již od dětství. Lov sám měl více disciplín souvisejících s konkrétním druhem zvěře a způsobem jejího lovu. Tomu se přizpůsobovaly zbraně i oděv, který musel v některých případech splňovat konkrétní požadavky. O loveckém oděvu si lze udělat představu na základě dobových manuskriptů, pojednávajících o loveckém umění.
Sokolničení
Vrcholnou disciplínou loveckého umění bylo sokolničení, které bylo pro svou náročnost považováno za disciplínu královskou. Sokolnictví si získalo pro svou eleganci i poměrné bezpečí oblibu i mezi urozenými ženami a bylo loveckou disciplínou, které se dámy aktivně a s oblibou účastnily. Tento lov má svá specifika, kterým je uzpůsoben i oděv a výbava. Dravec se drží na ruce lovce, chráněné silnou koženou rukavicí, ze které i vyráží za kořistí. Po dobu, kdy má lovec dravce na rukavici může provádět všechny úkony jenom volnou rukou, protože druhá držící dravce musí zůstat v klidu. Oděv by tak neměl být příliš těsný. Zároveň by měl být prostý, bez lesklých ozdob, kožešin a peří. Zatímco vše lesklé by dravce lekalo, sváděla by ho kožešina lemující oděv a peří zdobící pokrývku hlavy k útoku. Barva oděvu by neměla být výrazná ani křiklavá. Vhodné jsou odstíny šedé, modré, zelené a hnědé, které na dravce působí přirozeným dojmem. Křiklavě pestrý oděv by působil stejně jako lesklé ozdoby. Stejně tak byly dámské sokolnické oděvy zpravidla prosty výraznějších ozdob a volných delších závojů, které by vlajíce upoutávaly pozornost dravce. Ze stejných důvodů nosily dámy vlasy upravené do copů a sítěk, nebo zakryté kápí či čepečkem.
Výstroj tvoří silná kožená rukavice, chránící sokolníkovu ruku před chvaty dravce, dále dlouhá úzká dýka s tupým ostřím a ostrým hrotem nazývaná zarazák, tašvice na krmení, čepička zklidňující dravce po lovu a řemení k uvázání dravce při odpočinku.
Štvanice na vysokou a naháňka na černou zvěř
Velké obliby dosáhl náročný lov vysoké a černé zvěře. Vhodným oděvem pro tento lov byl volnější šat v délce ke kolenům s dlouhým úzkým rukávem. Široké rukávy a pachy by překáželi během jízdy v hustém lese a skrze houští. Kdyby se za jízdy o něco zachytily, mohly by jezdce i strhnout na zem. K oděvu patřily vysoké pevné boty, kožené rukavice chránící ruce před šlehajícími větévkami a prsty při střelbě z luku, dále kápě chránící hlavu nebo klobouk nazývaný chapeau, který nepřekážel ve výhledu.
V chladném období pak navlékali lovci přes svrchní oděv surcotte, karnáč, nebo heligot, které neomezovaly v pohybu. Gardecorp se širokými rukávy, nebo plášť, by byly pro pohyb v lese nepraktické. Výzbroj lovce obvykle tvořil luk, nebo kuše doplněná toulcem s šípy, krátké lovecké kopí, dále meč nebo tesák a dýka. Výbavu doplňoval roh, kterým lovec svolával ostatní.
Stejný oděv byl vhodný i k lovu na velké šelmy, jakými byl rys, vlk, medvěd a nebezpečná zvířata, mezi něž patřil i zubr. Způsob lovu byl obdobný. Oděv mohl být doplněn i lehkou zbrojí, poskytující lovci přiměřenou ochranu. Nejčastěji by to byl silnější prošívaný kabátec, případně i zpevňovaný kovovými falérami.
Ostatní způsoby lovu, jako například čekaná, nebyly obecně náročné na odění ve smyslu specifických požadavků. Pro pěší pohyb se z praktických důvodů volil výrazně kratší šat, nebo se dlouhý svrchní oděv „zkracoval“. To se dělalo buď výrazným podkasáním, nebo tam kde to umožňoval šat s jezdeckými prostřihy tak, že se oba přední cípy zastrčily vzadu za opasek.
