Brodec

Otázka pro Brodana, Pappiho etc. Jaký byl dostřel husitských polních kusů (ekvivalent karonády) - účinný a byl šrapnel v té době již vynalezen? Šrapnelem myslím samozřejmě kartáč - nbíjení štěrkem, řetězem nebo podobným svinstvem.

Díky.

J.

Účinný dostřel "husitských" polních děl, tedy tarasnic a houfnic, zjevně nelze určit nijak přesně. Vlastně ani nevím, jak pojem "účinný dostřel" definovat, protože u dělostřeleckých zbraní nemůžeme mluvit o precizním zamíření. V různých materiálech jsou bez řádného odůvodnění, uváděny hodnoty 250 až 350m. Ovšem pro větší ráže platí, že koule po dopadu na zem ještě skáče a spolehlivě ničí živou sílu. Pokud tedy nepukne hned po dopadu.
Hromadné střely, tj. kartáče (šrapnel je něco jiného), jsou zmiňovány už ve 30. letech 15. stol. Houfnice velké ráže byly pro takovéto střely velice vhodné.
Těžké kusy měly dostřel i přes 1 km, jak dokládá zápis o kouli, která dolétla z Pražského hradu až na Staroměstské náměstí. A klidně bych tento dostřel nazval "účinným".

Ovšemže předpokládám, že kam ta koule padne, tam nadělá paseku. Ty skákající kule, to jsem ovšem myslel, že to se tak chová jen u děl od určité ráže, které jsou na to optimalizované - v Napoleonice je to u těch velkých polních kanónů běžné aby ty kule hopsaly skrz šik.
Mě by zajímalo, jestli bysme nenašli nějaké novodobé ekvivalenty primitivní dělostřelby, třeba v asii nebo tak něco.

J.

hawkwind napsal:Mě by zajímalo, jestli bysme nenašli nějaké novodobé ekvivalenty primitivní dělostřelby, třeba v asii nebo tak něco.J.

Tak to nevím. Všechno to závisí hlavně na výkonnosti prachu a jeho složení (zvláště čistota složek). To by byly jenom spekulace. K čemu to potřebuješ?

Tož k čemu, zhádali jsme se, jak by dopadli angličtí lučištníci proti vozové hradbě, osazené adekvátní artileriií a kušema A musel jsem uznat, že je sice pěkné, co si myslím, ale fakt nevím, jak daleko ta děla dostřelí...

To je těžké, někoho přesvědčit o něčem tak neprůkazném a nerekonstruovatelném.
Nikomu se asi nikdy nechtělo útočit proti dělostřelectvu, ale přesto se tak vždy dělo. A to i v dobách, kdy účinnost a kadence děl byla daleko větší, než v době husitské. Nejsem zastáncem tatiky vozové hradby a považuji ji za nouzovou, byť v určité době a proti konkrétnímu nepříteli, účinnou.
Osobně bych byl raději mezi těmi anglickými lučištníky, než zavřený ve vozech, ale domnívám se, že samotní lučištníci by vozovou hradbu dobýt nedokázali. K tomu byla potřeba ještě pěchota s kontaktními zbraněmi. Při ostřelováním lučištníky je logicky většina vojska ve vozové hradbě zalezlá za vozy a pavézami. Lučištníci mohou být ostřelováni většími kalibry (houfnicemi) celkem bez rizika, ale na druhou stranu, ono těch děl zas tolik nebylo a kadence byla malá.

Přidej tomu střelbu obloukem dovnitř vozové hradby a pochybnost o její účinnosti na ty schované za deskama a máš naši debatu v kostce

A pořádné heverové kuše by si stojící nekryté lučišníky sestřelovali jak hrušky. O prostřelení stojícího vozu pochybnosti mám.

No že se zrovna ty kuše tolik proti nim osvědčili. - Pokud bys střílel z pod vozu, nedostřelíš, pokud bys střílel horní skupinou úhlů, budeš zastřelen. To spíš už ty palné zbaně....

V některé z těch bitev na konci stoleté války měli frantíci polní kanón kterým stříleli mezi anglické lukostřelce, a ti nebyli údajně schopní dostřelit nazpátek, což morálně nevydrželi, nasrali se, běželi ke kanónu zabili všechny kolem a odtáhli ho k sobě.
Oni byli slušní i jako pěchota.

J.

Muhehe Hawku zase tu moc nepruď do kuší Proč se neosvědčily u Crecy není vina kuše, ale celkové situace. A později nevím, že by se kdy angláni potkávali s podobně disciplínovaným a takticky vyspělým protivníkem.
Ostatně angláni, kdy mohli, používali defenzivní taktiku s využitím terénu. O silnou obranu se ofenzivní útočnící rozbili a pak je angláni protiútokem dorazili. Což je přesně to co dělali i husitští uživatelé vozů. Tedy by podobná srážka byla divná a poměrně patová. Obě strany by se snažily najít si vhodnou terénní výhodu a na ní nalákat ty druhé A těžko můžeme předpovídat jak by reagovali velitelé jednotlivých vojsk na setkání s takovým to protivníkem, je spousta způsobů jak reagovat na výhody protivníka, a obě vojska mnohokrát ukázaly v praxi taktickou pružnost a schopnost rychle řešit nečekané situace.
Jinak si úplně nedovedu představit jak lučišťníci vyzbrojený pobočkama vyřezávaj z vozové hradby dělostřelbu hájenou sudličníkama A pokud se dobře pamatuji v tý mlatě co sebrali frantíkům ty culveriny nakonec stejně dostali po čuni

Ano to byl jeden z bodů naší diskuze, že jsou proti sobě stavěné dvě prakticky totožné taktiky.

J.

Právě. Ostatně co by bránilo anglánům stáhnout se z dostřelu děl a počkat, co ti uvnitř vymyslí.

Kain napsal:Právě. Ostatně co by bránilo anglánům stáhnout se z dostřelu děl a počkat, co ti uvnitř vymyslí.

Ach jo .) Tohle už je plácání jater... to se posouváme do roviny taktiky, kde už to není o konkrétních vojesnkých prostředcích, ale o schopnosti s prostředky pracovat...

Tak s dostřelem husitských děl ti přímo neporadím, ale troufnu si tvrdit že byl menší než dostřel mnohem vyspělejších děl francouzské armády na konci 18. a počátkem 19. století po plném zavedení systému Gribeauval (Napoleonova doba mimo jiné, který sám začínal jako dělostřelec ). Uvedu údaje z Ospreye:

Dělo 2 liberní - kule 900 až 1000 metrů, hrubý kartáč 500 až 700 metrů, kartáč 500 m
Dělo 4 liberní - kule 800 až 900 m, Hr. kartáč 400 až 600 m, kartáč 400 m
Dělo 8 liberní - kule 800 až 900 m, Hr. kartáč 300 až 500 m, kartáč jen 300 m

u 12-cti liberního děla to bylo asi cca jako u 8 liberky, ale pro toto vělké dělo asi těžko anjdeme u husitů paralelu

Divousi, máš nějakou obsesivní poruchu která tě nutí psát do všech témat at´k nim máš nebo nemáš co říct?
Napoleonika je jenom 400 let od husitů, určitě se za tu dobu nestalo ale lautr nic.
Napoleonský kanóny jsou v podstatě moderní zbraně i když nabíjené (většinou) předem. I poměrně velká děla byla schopna střílet ránu za 1/2 minuty, je evidentní že materiálové inženýrství proti železnejm výkovkům či odlitkům zpevněnejm pásy poněkud pokročilo, stejně jako chemie.

J.