Brodec

Zdravím, zajímalo by mě zda někdo nemáte přibližný soupis nemovitého majetku pražských měst koncem 15. stol. a to včetně názvů či alespoň přibližného umístění obcí (když by byl k dispozici i popis majitelů - městských patricijů bylo by to super). Dále by mě zajímalo jakým způsobem byly v této době vedeny městské milice - mé skrovné informace pocházejí pouze z Dějin československého vojenství, kde je toto popisováno ovšem pro husitskou revoluci. Jestli si například město vydržovalo profesionály, kteří byli zároveň jeho občany, které doplňovalo neprofesionály z vlastních řad. Vím že je to hodně obecné a nekonkrétní, ale rád bych proniknul do politiky města (rozuměj zejména měst pražských) jako samostatného celku.

mám to v poznámkách obecně ke 14. st., možná by jsi tam něco zajímavého našel, ale husitské války s tím solidně zamávaly

S tím majetkem je to ošemetné. Zkus napsat Chomimu (memberlist.php?mode=viewprofile&u=315) - docela se tím zabýval. Tedy hlavně Velkým městem Pražským. Jak má nachozené Nové, to nevím.

K vedení milice / hotovsti se vyjadřuje František Hoffmann. Ten zmiňuje i jakýsi pražský vojenský řád - ovšem zdá se, že byl znám jen jemu.
V dobách husitských je to celkem bez diskuse (vycházíme z kroniky Vavřince z Březové) - do čela celé hotovosti byl postaven (městskou radou uznaný) hejtman pocházející z řad šlechty, který byl níže zmíněným organizačním stupňům nadřazený.
Obcemi pak byli voleni do každé z čtvrtí hejtmani (4 - Staré měst, 4 - Nové město), kteří byli vojenskými organizátory města, držiteli klíčů od bran a veží a dohlíželi na pořádek a řádné náboženské praktikování ve svých čtvrtích. Není ovšem jasné, zda to byli měšťané, žoldnéři nebo ve městě usedlí či neusedlí šlechtici.
Pod ně bylo zvoleno 10 nižších hejtmanů, za každou čtvrť, kteří měli na starosti každý jednu ulici.
Ale tohle jak jsi pravil znáš. Jde jen o upřesnění.

Celková koncepce (nejen v pozdním středověku) nepočítala s městskou hotovostí jako expedičním vojskem ani pořádkovou silou, ale jako domobraným subjektem. Proto se měli také měšťané v případě ohrožení dle bydliště šikovat a obsazovat předem určená místa na hradbách.

Rychtářská branná moc:
Pořádkovou silou a výkonou mocí na způsob dnešní policie byl úřad rychtáře, který měl k ruce několik biřiců, dle vlastního uvážení (nějací zbrojní pacholci). Rychtář byl zpravidla jmenován doživotně králem a vedl i některé soudy (dokud jej bující městská samospráva nedonutila k dědičnosti a poté odprodeji rychty a tím i možnosti dosazení rychtáře). Pravděpodobně měl také na starosti starost o brány a věže, dokud nepřešla na hejtmany čtvrtí.

Stálá branná moc:
Je evidentní, že stálé vojsko v rámci města neexistovalo, neboť pokud bylo třeba, vytvářelo se z vlastních jeho obyvatel. Na stranu druhou, výše zmíněný Vavřinec z Březové, hovoří-li o stížnostech na jednání táboritů po jejich příjezdu do Prahy, uvádí jako jejich původce Pražany a jejich žoldnéře. Lze tedy soudit, že to nebyla zanedbatelná skupina osob. Je ovšem stále otázkou, zda to byli jedinci najmutí v důsledku tehdejší hrozby napadnutí Zikmundem nebo ve městě stále žijící profesionálové s městem nějak spjatí.
Mám dojem, že se k téhle otázce vyjadřoval autor na, na jehož jméno si nemůžu teď vzpomenout ve svém x-svazkovém dílu k dějinám Prahy, na jehož přesný název si také nemohu vzpomenout, ale to přijde. A až to přijde, tak to sem mrsknu

Suúer díky moc, dost věcí to upřesnuje. Ale jak jsi psal že městská hotovost jen obsazovala hradby, fungovala vlastně jen jako domobrana - myslíš že taky řešila vojenské problémy v pozemkových državách města, jako například vzpoury a různé lapkovské bandy?

...ještě dodateček k minulému příspěvku:
Dosazení hejtmana šlechtického původu do čela celé městské hotovosti uvádí Vavřinec jako takovou samozřejmost, že je pravděpodobné, že se jednalo o běžnou praxi.

S pronikáním do politiky města je dobré začít v knize František Hoffmann - České město ve středověku (Praha, 1992). - o městech a měšťanech obecně a velmi ze široka.

Dějiny správy v Českých zemích - Hledíková, Janák, Dobeš (Lidové noviny) - inteligentní nastínění vývoje městské správy
České země v letech 1378-1437 (Lucemburkové na českém trůně II.) - Jaroslav Čechura (Libri, 2000)- obsahuje kapitoly o městě, jeho hospodářství a jeho postavení v mocenské hierarchii zemí koruny České (existuje samozřejmě první díl, jehož záběrem jsou léta 1310-1378, leč ten jsem nečetl, takže se jej zdráhám doporučit)

Berní knihy Starého Města - Hana Pátková (Scriptorium, 1996) - sice z počátku 15. stol., ale alespoň člověk získá přehled o výši daní.

Doporučuju také knihu Jagellonský věk v českých zemích od Josefa Macka (Academia).Díl3 .Města.

Jenom dodatek k funkci rychtáře - na počátku jde o úředníka zastupujícího krále (tedy králem dosazeného). Často byl tento úřad kupován, respektive pronajímán S rozvojem městské samosprávy a vzestupu moci městského stavu, především pak na sklonku 14. st., je úřad rychtáře zatlačován městskou samosprávou, až je na počátku 15. st. rychtář podřízený přímo městské radě a z původní výkonné a soudní moci mu zůstává prakticky jenom ta úloha pořádková. S nástupem Habsburků se pak opět navrací rychtáři větší část jeho původní moci (dáno potrestáním odbojných měst panovníkem a dosazením jeho zástupce).
Vím že je to notoricky známá informace, ale vypovídá právě o tom měnícím se postavení rychtáře, jeho pravomocích a úloze

Maršálek napsal:Jenom dodatek k funkci rychtáře - na počátku jde o úředníka zastupujícího krále (tedy králem dosazeného). Často byl tento úřad kupován, respektive pronajímán S rozvojem městské samosprávy a vzestupu moci městského stavu, především pak na sklonku 14. st., je úřad rychtáře zatlačován městskou samosprávou, až je na počátku 15. st. rychtář podřízený přímo městské radě a z původní výkonné a soudní moci mu zůstává prakticky jenom ta úloha pořádková. S nástupem Habsburků se pak opět navrací rychtáři větší část jeho původní moci (dáno potrestáním odbojných měst panovníkem a dosazením jeho zástupce).
Vím že je to notoricky známá informace, ale vypovídá právě o tom měnícím se postavení rychtáře, jeho pravomocích a úloze

Co se týče vytlačování městskou správou, jedná se často o řešení tzv. vykoupením rychty, kdy město od svého suveréna (nejčastěji krále) vykoupí rychtu do vlastního držení

Ad Clary et Mathias: Asi nejlepší bude podívat se na tohle do Dějepisu města Prahy od W. W. rytíře Tomka, to je naprosto základní dílo (a pravděpodobně to jsi, Mathiasi, měl na mysli).
K branné síle města (jmenovitě tedy Prahy, přesněji Starého Města):
Pražané se běžně účastnili vojenských podniků mimo hradby města v době předhussitské, husitské i pohusitské. V době předhusitské jmenujme třeba účast jejich sboru při dobývání Přimdy 1415 A.D. či Hasištejna 1418 A.D.
V době husitské tvořilo pražské vojsko jednu z hlavních sil v zemi. kromě bojů o Prahu 1420 a.D., což byla v podstatě obrana města, jejich sbory byly jednou z halvních složek při velkém východočeském tažení 1421 A.D., účastinily se porážky 2. kruciáty u Kutné Hory, obléhaly Karlštejn atd. atd. po celé období rvoluce, až po jejich účast při táborsko-sirotčím obléhání Plzně a při slavném vítězství u Lipan. Přitom alespoň v husitském období nebyla pražské sbory tvořeny jen spřátelenou šlechtou a žoldnéři, ale z velké části přímo měšťany, jak svědčí správa o porážce u Malešova (1424 A.D.), kde mělo zahynout "326 pražských hospodářů mimo cizince a pražské řemeslníky", jak píše Bartošek z Drahonic. "Hospodáři" jsou nade vší pochybnost míněni majitelé domů, plnoprávní měšťané.
V pohusitské době se pražské oddíly účstnily jak tažení krále Albrechta proti Táboru (1438 A.D.), tak i dobývání hradů loupeživých rytířů (Náchod, Valdštejn) ve 40. letech. 1450 A.D. v rámci vojska Jiříkova obléhali Zbořený Kostelec.
Tedy účast ppražských oddílů v bojích mimo město byla naprosto běžná. V době předhusitské a pohusitské vyráželi Pražané jako součást zemské či krajské hotovosti proti zemským škůdcům a rušitelům landfrýdu, v době husitské pak tvořili samostatnou stranu s vlastní vojensou silou.
Obesně se má za to, a uvádí tí tuším Hoffman, že ozbrojenou sílu města tvořili všichni muži schopní nostit zbraň, kteří se nacházeli v hradbách ve chvíli útoku (tedy i šlechtici!). Všichni měli povinnost se shromáždit na náměstí podle jednotlivých štvrtí (právě na náměstí stála často ivětší děla a praky, aby byly hned po ruce). Pokud se mělo táhnout mimo město, táhla vždy jen jedna čtvrť.
Přinejmeněím v husitské době bylo obvyklé, že vrchním hejtmanem pražských vojsk byl šlechtic. Např. v době bitvy u Vyšehradu to byl Hynek Krušina z Lichtenburka, roku 1428 A.D. Václav Carda.

Ještě jsem dnes při pročítání VDČS II. díl. Narazil na tuto pasáž:

Samostatným druhem městského vojenského systému v našich zemích v 16. stol. bylo městské vojsko. Jeho základ tvořila menší žoldnéřská skupina, podléhající městské správě, která měla na starost zajišťování bezpečnosti města v míru i ve válce. V případě bezprostředního ohrožení města doplnily toto vojsko ozbrojení měšťané.

Clary.Aldringen napsal:Ještě jsem dnes při pročítání VDČS II. díl. Narazil na tuto pasáž:

Samostatným druhem městského vojenského systému v našich zemích v 16. stol. bylo městské vojsko. Jeho základ tvořila menší žoldnéřská skupina, podléhající městské správě, která měla na starost zajišťování bezpečnosti města v míru i ve válce. V případě bezprostředního ohrožení města doplnily toto vojsko ozbrojení měšťané.

To už je trochu jindy a krapet to souvisí se změnami a vývojem v Jagelonském a Habsburském období. Je potřeba si uvědomit zásadní rozdíly v situaci. Doporučuji ti aby sis přečetl pár studií na tuto dobu, třeba Macka - Věk Jagelonský v Čechách. Jinak třeba trvale zaměstnaní žoldnéři jsou doložení z Chebu pro druhou půlku 15.stol. ale Cheb měl trochu jiné postavení a situaci.

Chomi napsal: Pražané se běžně účastnili vojenských podniků mimo hradby města v době předhussitské, husitské i pohusitské. V době předhusitské jmenujme třeba účast jejich sboru při dobývání Přimdy 1415 A.D. či Hasištejna 1418 A.D.

Mno, je pravdou, že město jakožto korunní statek patřilo k povinnovaným hotovosti zemské. Ovšem tyto dvě události spíš svědčí o potřebě Václava IV. sehnat někde jakous vojenskou sílu v dobách, kdy se nenacházel v libosti panské jednoty, o jejíž podporu se tudíž opřít opravdu nemohl, než o standartnosti nasazení pražského měšťanstva.
Obecně se domnívám, že potlačování jakýchsi rebélií či neřádstva na koruních statcích (včetně městských - mám na mysli šosovní vsi), bylo záležitostí podkomořího.
V dobách husitských a pohusitských je situace, jak už jsem naznačil jasná. Už jen ten fakt, že byly zřízeny hejtmanské orgány a správa města se značně zmilitarizovala, hovoří za mnohé. Praha se postavila do čela reformace a začala vyrábět svaz via militia (nebo jak je to gramaticky správně:o) Z měšťanů se stal další státo-vládní stav, ale to už je jiná pohádka.
Doporučuji: Jiří Jurok - Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce (Veduta, 2006)

Chomi napsal: Pokud se mělo táhnout mimo město, táhla vždy jen jedna čtvrť.

Tohle Hoffman nepíše. A vůbec by mě zajímalo, kdes to vyhráb? Vzhedem k tomu, že jakés výpravy za hradby jsou, zdá se, velmi sporadické, nedovedu si představit, která rada by si zřídila takový kravinec. "Jednou za deset let necháme pomřít sousedy jen z jedné čtvrti." Mysli taky na to, že bys nutně ohrozil produktivitu vždy několika málo řemesel a to velice.
Jinak s Tebou v zásadě souhlasím (jakože ty praky a tak

Maršálek, Siegfried - tak, přesně tak to s těmi rychtami bylo... I když mám dojem, že u Prahy zrovna tento vývoj, díky její bližší vazbě na panovníka zaostal...

Mathias napsal:

Chomi napsal: Pokud se mělo táhnout mimo město, táhla vždy jen jedna čtvrť.

Tohle Hoffman nepíše. A vůbec by mě zajímalo, kdes to vyhráb? Vzhedem k tomu, že jakés výpravy za hradby jsou, zdá se, velmi sporadické, nedovedu si představit, která rada by si zřídila takový kravinec. "Jednou za deset let necháme pomřít sousedy jen z jedné čtvrti." Mysli taky na to, že bys nutně ohrozil produktivitu vždy několika málo

Jo tohle mě přesně logicky zarazilo, páč si o tom myslím (bez znalostí podkladů) to co píše Mathias. Obecěn jsem měl dojem že spíš se řeklo kolik má kdo postavit a vybraní si případně najali náhradníky... nechtějíce riskovat krk, pokud se nejednalo o velkou akci ve velmi obecném zájmu celého města...

Jakž tak louskám toho Tomka, nacházím hezkých informací, tak je vám zde poservíruji. V obou knihách je hovořeno, jakým způsobem (dle zákoných norem) bylo pečováno o pořádek a bezpečí na ulicích, ovšem týká se to hlavně povinností rychtáře a způsobů jeho hlídkování. Takže to třeba jindy. Zatím věc hotovosti:

Svazek I.
Počátek hotovosti se váže na privilegium Soběslavovo, kdy měli Pražští Němci v čase válečné výpravy pomáhat s obranou hradu deseti štíty.
Kterak se kupecká osada rozrostla, změnila se povinnost a rozrostla se na celou obec a to tak, že každý příslušník obce je povinnen účastnit se výpravy. Což bylo zvykem již před nástupem Jana Lucemburka na č. trůn. Tuhle informaci podmiňuje odkazem na Zbraslavskou kroniku, respektive na informaci, že obec městská raději kolektivně najímala žoldnéře, které zajišťovala finančně i materiálně (výzbrojí).
Dále hovoří o tom, že hlídači bran a věží, jakož i rychtářovy pohunci (s ním hlídkující, rvačky roztrhávající, k požárům spěchající a přepadením zabraňující ) byli pravděpodobně též najmutí žoldnéři. Jejichž existence je zmiňována i v pokojných letech.

Svazek II.
Vzhledem ke zvýšení využívání pražské hotovosti králem Karlem v druhé půli jeho panování k zahraničním výpravám, vypracovala obec jistý řád - datovaný k roku 1371.
Tam stálo, že vytáhne-li hotovost do ciziny, zúčastní se ze Starého města vždy dvě čtvrti a to Týnská a Linhartská či Mikulášská a Svatohavelská. Budou se vždy střídat a první set se určí losem. Ze čtvrtí měli vytáhnout všichni a na vlastní náklad a za to měli být sproštěni dvou následujících berní, za každý měsíc v poli. Je zmíněno, že prokázal-li by někdo zákonnou překážku, tomu měla uložit rada, aby svou povinnost splnil náhradníkem.
Každá čtvrť měla vyslat do pole jednoho svého hejtmana, přičemž jeden měl být z konšelů a jeden z obce. Ti také táhli na vlastní náklad, ale měli dostat 50 kop g. pro potřeby své čtvrti. To neplatilo, byla-li výprava "tuzemská", pak měla o výši rozhodnout rada s obcí. Je zajímavé, že toto usnesení, byť bylo vyneseno po spojení Starého města s Novým, vztahovalo se jen na Staré.
Dále Tomek uvádí, že město nevypravovalo vždy sousedy do pole, což ani od panovníka nebylo vždy vyžadováno (pouze při akutní potřebě), nýbrž stavělo žoldnéře. Ti byly hrazeni městským nákladem a tradičně zaopatřováni z městské zbrojnice. Tito žoldnéři byli vypravováni pod svými hejtmany nebo pod Podkomořím, jednalo-li se o větší počin. Většina takových výprav byla namířena proti zemským škůdcům či odbojným šlechticům.
Zbrojnice byla situována na radnici, kterážto (staroměstská) v roce 1399 vyhořela a město tak přišlo o množství výbavy tam uložené. Jinak se uvádí, že kromě ručních zbraní disponovala Praha i většími "střílecími zbraněni" (machinae et instrumenta bellica)
Žoldnéřů se i nadále užívalo k hlídání pořádku, při popravách, při větší sešlosti lidu (poutích, slavnostech atd.) a k hlídání bran a věží.

Další vývoj organizace městské hotovosti, tj. oné husitské, je popsán výše.

Tak jak vidno, musím svůj argument o blbosti táhnutí jen části města vykořenit, pošlapat a vůbec. Nějak mě nenapadlo, že to taky může znamenat, že bezpečí hradeb neopustí jediný soused.
To co Tomek napsal dokonce koresponduje i s onou zmínkou u Vavřince (o stížnostech žoldnéřů na tábority ). Dalším "nahrávajícím" pramenem je rkp. 992 AMP., kde jsou záznamy o vybírání daně zvané "collecta". Záznamy vyúčtování z let 1450, 1453, 1456 jsou opatřeny i informací o množství berníků(výběrčích), určením ze kterých čtvrtí se vybírá a i k jakému účelu. Zpravidla byla tedy vybírána ze dvou čtvrtí a to havelské a linhartské či mikulášské a mariánské. A vždy je psáno, že je vybírána na žoldnéře.

Ad Mathias: Super, takže tam shořely všechny normanky po pradědečkovi:o)