Brodec

Nevíte chlapi jestli se v druhé polovině patnáctky používali také dřevěné čutory? Jeden kluk na LH fóru je nabízí a vypadají moc pěkně.

Dle materiálů v Dragonech tak dřevěné čutory byly. Dále vycházím z obrázků vojsk na pochodu či ležení, kde tyto "polní láhve" jsou vidět.
Zdroj dodám a zároveň poprosím bratra Picka o dodání obrázků.
Dalším takovým materiálem kde jsou vidět tyto lahve jsou "Embltóni" a doufám, že těmto obrázkům lze věřit.
Jinak ten článek na LH jsem četl a do té čutory bych rozhodně šel, protože ten maník si zřejmě vzal mustr právě ze shora mnou zmiňovaných kreseb. Akorát si nejsem jistý použitým dřevem, ale zde proč nevěřit řezbáři profikovi.

Taky potřebuju čutoru. Nebo radši dvě. Cestou na Sion jsem pociťoval silnou dehydrataci, neboť jsem s sebou nesl kocoura po předešlé prohýřené noci a k pití jsme měli jen lahev pálenky. Ještěže potom pršelo a něco vláhy jsem nachytal otevřenou hubou.

Díky kucí, kdybyste měli ty obr. tak bych byl rád.

Mordor napsal:Díky kucí, kdybyste měli ty obr. tak bych byl rád.

Já to sem pošlu, ale až zítra. Dnes to asi nestihnu.

Dík Martine, to bys byl hodná a smějící se bestie

Musím přiznat, že v dobových pramenech, různých knížkách i při rekonstrukcích jsou polní láhve dosti opomíjeny. Ty které jsem našel jsou vyrobeny z keramiky, cínu, silné kůže a ze dřeva.
K těm dřevěným pár odkazů:
Dragon č. 4 (občasník The Company of Saynte George):
http://strelciceskybrod.wz.cz/Polni_lahev1.JPG
http://strelciceskybrod.wz.cz/Polni_lahev2.JPG

A současné repliky:
http://www.robin-wood.co.uk/flask2.htm

http://www.historiavivens1300.at/realie ... lasche.jpg
http://www.historiavivens1300.at/realie ... sche01.jpg
Druhá láhev není slepená ze dvou polovin, ale vydlabána ze strany (viz víčko z boku).

Pro srovnání jedna keramická:
http://www.winneburger-tross.de/galerie ... lasche.jpg

Dík Martine.

BTW : Z vlastní zkušenosti, se dají ty lahve použít pouze na vodu. Pivo, víno či jiný alkohol ve dřevě změní během pár desítek minut chuť. Jelikož tato musí být zevnitř nějak ošetřena. Zkoušel jsem to pryskyřicí a voskem. Alkohol rozpouští a naleptává povrch. Pokud ošetřena není, hrozí při vysoušení pnutí a následné poškození. Jinak jsou moc pěkné.
Na obrázcích však nevidíš jestli jsou dřevěný. Nikde se neuvádí, že by je někdo dělal, narozdíl od plechových, který dělali flašnéři.

Ještě sem také viděl kožené čutory. Moc pěkná záležitost. Dělaly se stejně jako zbroje. ( kůže se vařila několik dní ve vosku a poté se nechala vychladnout na kopytu ). Materiál je pak tvrdý jak plech.

Tree napsal:Na obrázcích však nevidíš jestli jsou dřevěný. Nikde se neuvádí, že by je někdo dělal, narozdíl od plechových, který dělali flašnéři.

Právě kvůli tomu jsem dal odkaz na stránku, kde je i dobový obrázek z dílny výrobce dřevěných lahví. Není sice velký, ale z vybavení dílny i z nástroje, co má ten chlápek v ruce, je vidět, že jde určitě o výrobky ze dřeva.
http://www.robin-wood.co.uk/flask2.htm

Mordor napsal:Nevíte chlapi jestli se v druhé polovině patnáctky používali také dřevěné čutory? Jeden kluk na LH fóru je nabízí a vypadají moc pěkně.

Pokud se neuchýlíš k moderní impragnaci vnitřku, budeš mít problém s boptnáním dřeva a s plísněmi. Jinak jsem našel v - Albrecht Dürer- Sebrané dřevořezy str. 76 Herodes s hlavou Jana Křtitele, str. 109 Malé pašije a str. 131 Svaté příbuzenstvo pěkně tvarované čutory. Materiál však není z obr. patrný. Je to rok 1511, což by nemělo dělat problém, v "doplňcích" se toho za těch pár let mnoho nezměnilo.......

Dají se asi použít dřeva jako třeba dub, ve kterých voda neplesniví. Jak zdravé je z toho pít je ovšem otázka.
Myslím, že ty vnitřky byly asi vylité pryskyřcí a občas se prostě přepálily jako se to dělá s pivníma sudama.

J.

Díky pánové za info, zkusím kontaktovat toho typa a zeptám se, jak řeší ten vnitřek.

VYŠTRACHAL JSEM V GOOGLE JEDNU ZMÍNKU O "WOODEN FLASK".

V TEXTU SI JI NAJDĚTE SAMI:

http://www.elib.hu/00400/00433/00433.htm

JE MOŽNÉ, ŽE DŘEVO DODALO VÍNU TU SPRÁVNOU PŘÍCHUŤ, JAKOU MÁ DNES NAPŘÍKLAD FRANCOUZSKÉ VÍNO J.P. CHENET. MŮŽE SE ALE TAKÉ JEDNAT TŘEBA JEN O TRADICI MAĎARSKÝCH A RUMUNSKÝCH ŘEMESLNÍKŮ.