Brodec

potreboval by som poradit ohladom kostymu pre svajciarsku pechotu z 15. storocia
neviem celkom vypatrat ako presne boli obleceny oddielovi "doktori"
ci mali nejake specialne charakteristiky alebo identifikacne znaky
zatial mam z kostymu len zopar veci (kosela, cizmy)
som vdacny za kazdu radu

Oddílový doktor. Tož to pochybuji, že někdo takový existoval. Nějaký ranhojič či pouštěč žilou...pokud by již náhodou šel s armádou by pocházel spíše z městského prostředí, tudíž o něco lépe oblečený. Ale asi se nijak neodlišuje od řadového švýcara. Podle mého by neměl zbroj, protože by se bitev neúčastnil. Spíše se poté snažil o zachování při životě některých raněných. Pořid si zástěru, nejlépe koženou, okousaný klacek do huby, pořádný nůž, pilu a sekeru na přebytečné končetiny. A bibli.

A spoustu lahviček s dryjáky co vyléčí snad i mor.

souhlas s Indiánem - ranhojič byl profík, který táhl z vojskem, protože to bylo jeho řemeslo, ne proto, že by patřil do konkrétní hotovosti. byl to zkušený civil, vybavený pro svou práci a doprovázený v mnoha případech pomocníkem či pomocníky.
pokud hledáš označení "zdravotní služby" pak věz, že přichází až v době nedávné a ve tvém období tito lidé nijak podobně označeni nebyli - nebyl pro to žádný rozumný důvod (respektive nebyla potřeba a případné označení nepřinášelo nositeli žádné zjevné výhody) nicméně platilo, že dobrý medikus, nebo ranhojič býval dobře a často nákladně oděný, skromně odění pak byli asi spíše jejich pomocníci na úrovni sluhů, kteří by případně z nutnosti improvizovaně prováděli okoukanou řezničinu bez valného výsledku - ale asi nebudou vzbuzovat větší důvěru než obírači mrtvol

takže zvaž, jestli medika, nebo ranhojiče - to jsou sakra velké rozdíly

Ok, ok... Takto, kolega od nás (Aleš) možno nedopatrením použil dvojsečný výraz "oddielový".
V podstate hľadáme švajčiarsku obdobu Landsknechtského Feldarzta, poprípade Feldschera, lenže z 2. pol. 15. stor.
Ale je tiež docela reálne, ako napísal Maršal Malinovskij, že vlastne nie je čo riešiť. Teda, že na doktora ti stačí civil (Na bojisku napr. ľanová vesta + košela + vlnené nohavice, aby si si neušpinil dublet/suknicu od krvi a ostatných telných tekutín).
Žiadna uniformita, červené kríže, to vieme... Ale žiadne špeciálne označenie, ktoré by vravelo Ja som doktor ? Nič ?

Jediné označení, o kterém vím je ten známý zobák na xichtě v případě moru. A ten byl nacpaný vonnýma bylinkama. A snad žluté kolečko, pokud byl žid. Ale to nevím, kdy a v kterých zemích se přesně nosilo. Ale Fakt pochybuji, že byl jakkoli značen, nebyl důvod, byla to osoba známá, každý ve vojsku ho znal od vidění, nebyl důvod nějak se odlišit. A pokud (možná( byl, pravděpodobně se to nedochovalo. A spekulovat snad nebudeme. Snad zástěra od krve a pomocník s nářadím za prdelí by ukázal i tupému divákovi, že jde o doktora či medika.

Indy: Súhlasím.

židovská kolečka jsou stará, v případě zájmu doložím, ale podle stále obnovovaných zákazů a k nim příslušejících komentářů se zjevně moc nenosily

Ještě k tomu medikovi, nebo ranhojiči - prakticky zapomeňte, že by během boje, nebo bezprostředně po něm procházel bojiště o ošetřoval raněné, která nachází. Byl to profík (i jenom ranhojič), takže seděl ve svém stanu a zákazníky (samozřejmě platící) mu tam nosili - a i tak nestíhal, natož aby pobíhal po bojišti s nářadím. Kromě toho stolu a nářadí potřeboval i stálý přísun vody, plátna a cupaninu na obvazy a spostu dalšího, proto je hromadné úspěšné ošetřování v poli přímo na "horkém" bojišti mezi zraněnými a mrtvými prakticky nemožné (rozhodně nebezpečné a neefektivní).
Ze starších časů máme záznamy o tom, že vojáci profíci na tuhle eventualitu vlastního zranění mysleli a měli často na krku malý váček s nezbytnou stříbrnou rezervou např. při obléhání Konstatninopoli Turky si řečtí domobranci stěžovali, že řečtí lékaři a ranhojiči přednostně ošetřují raněné Latince a to i když šlo o drobné šrámy latinců oproti zjevně těžkým zraněním Řeků, protože Latinci platí keš
Z toho je zjevné, že medikus žádné označení nepotřebuje Pokud jím chcete zpestřit svůj oddíl, pak by měl mít pro diváky asi před stanem zakrvácený stůl, ve škopku špinavou vodu, na menším stolku rozložené nářadí a za sebou utahaného a zakrváceného pomocníka, který je nejenom sálovou sestrou, ale i pokladníkem. Zraněné pak budou na toto "polní obvaziště" transportovat jejich druhové. Kdo pro svou haštěřivou povahu kamarády nemá, nebo už mu sami někde krvácejí, ten to má v případě závažného zranění spočítané, protože žádná sanitní služba v tomto období samozřejmě neexistovala (ještě tak možná ženské v rámci obrany města, ale dle mého i feldfrau budou sbírat jenom ty své chlapy a známé, na cizí chlapy ze svého vojska totiž v tom fofru i při malé svatozáři a vší křesťanské obětavosti nebudou mít čas).

plně souhlasím,
a ještě bych doplnil spektákl o vědro s "okončetinami teď už zbytečnými", tedy nějaká ta uřízlá noha, ruka ... volně položená ve škopku.

dakujem pani za informacie

co se týká židovských koleček, není to tak jednoduché, byla různá označení, dost se to lišilo desetiletí od desetiletí a region od regionu (třeba ve Španělsku nebo Itálii to byl děsný bordel)

normované žluté kolečko pro Říši zavedl až císař maxmilián v roce 1521

Mojše: souhlas, kolečka, žluté lemy a klobouky se jako nařízení k viditelnému rozlišení objevují v průběhu času v různých oblastech a jsou vydávány různými autoritami (jenom papež nařizuje všeobecně klobouk), nicméně dodržování a vymahatelnost těchto nařízení byly zjevně problematické (respektive běžně se asi moc nedodržovaly a společnost na to obvykle ani moc netlačila, vytahovalo se to pak jako záminka při nepokojích a pogromech)

nášivka pro židy v evropských zemích (nejčastěji kolečko, ale i jiné) se začíná objevovat v pramenech po roce 1208. Jsou zmínky, že si církevní autority stěžují, že světská moc přistupuje k uplatňování a sankcionování tohoto nařízení dost laxně, ale jsou i výjimky:

Např. v Perpignanu 1314 - židovi, který neměl na vnějším oděvu znamení, byl tento oděv zabaven a věnován udavači jako odměna (případně prodán, udavač dostal 1/3)
V Barceloně 1313 byl trest za nenošení červeného nebo žlutého znamení pokuta, nebo 20 ran bičem.

na druhou stranu, často byly udělovány oficiální výjimky (samozřejmě za tučnou úplatu) kvůli cestování mezi regiony (lepší bylo mít průvodní dopis než si v každém městě našívat jinou nášivku).

...ty Abraháme, kde máš kolečko, ty židovský pse? hned mu naložte, pacholkovi, aby si pamatoval že se nemá co promenádovat mezi slušnými křesťany. Jó a Abraháme, nepůjčil by ji mi pár hřiven? S úrokem samozřejmně počítám...

to se pak taková nařízení špatně vymáhají, když po nich nich chceme, že?

Napadá mě, že nějaké fotky ranhojiče i s chirurgickým náčiním jsou v knize Medieval Soldier, ale to asi víš.