Džem či marmeládu, jak je známe dnes, ve středověku nejspíš vůbec nepřipravovali. Zato vyráběli povidla (maz, lektvař, letkvař) a zavařeniny (kumpost, kumpošt).
Sladké zralé aromatické ovoce se buď nakládalo do tepléhohorkého medu nakrájené na kousky (malé ovoce vcelku) a vůbec se nevařilo, nebo se rozvařilo v medu s přidáním vína. Koření se používalo stejné jako dnes - hřebíček, skořice, někdy zázvor a pro zvýšení pikantnosti se zavařenina mohla lehce opepřit. Do mdlých zavařenin se pro ovonění přidávala i růžová voda.
Prostí lidé nejspíš připravovali doma pouze povidla (maz, lektvar, lektvař), jejichž výroba je sice časově náročná, ale jinak velmi jednoduchá. Ovoce se očistí, vypeckuje/zbaví jadřinců, vykrájí a rozvaří na hustou kaši. Pokud použijeme přezrálé i méně zralé kusy, zůstanou nám v kaši kousky ovoce jako v džemu, což vůbec není na škodu. Umím povidla ze švestek, jablek a hrušek a jsou výborná. Koření se podle toho, jak zralé a aromatické ovoce máme; takže to někdy ani není potřeba.
Neumím šípková povidla, tak kdyby se někdo chtěl podělit, budu ráda
Zavařeniny se hlavně dovážely z dnešní Itálie, kde se ještě ve VS běžně pěstovala cukrová třtina a vyráběl cukr. Ve Střední Evropě se cukr objevuje běžněji v kuchyni až ve druhé pol. 15. století. Do té doby jej nalézámě takřka výhradně ve farmacii a jen zcela výjimečně v souvislosti s výrobou luxusních zavařenin. Tyto zavařeniny se však nemazaly na chleba, ale podávaly se jako zlatý hřeb na konci hostiny (jednou jsem narazila na článek o historii Jindřichova Hradce, kde autor popisoval, že koncem 14. století právě na dvoře pánů z Hradce byla takto podávána broskvová zavařenina, již osobně vyráběla a předkládala paní domu jako nesmírnou vzácnost; bohužel jsem si ho hned nestáhla a nemohu jej najít). Pravděpodobně měly konsistenci podobnou dnešnímu džemu; zavařenina se jedna malými lžičkami a napichovátky, později vidličkami. V onom ztraceném článku autor také uváděl, že příprava zavařeniny na dvoře pánů z Hradce je první zmínkou o použití cukru v české kuchyni.
Mám zkušenost s višňovou a brusinkovou zavařeninou, které podávám k masu. Ovoce nejprve podusím v trošce červeného vína, aby změklo a pustilo šťávu, pak přidám med, aby vznikla hustá kaše a pořádně promíchám. Nakonec dodám špetku skořice, trošičku pepře a pár zrnek soli, pokud to má být podáváno nasladko. K masu lze osolit a opepřit trošku víc. Nejsem schopna uvést poměry surovin a ingrediencí, protože to záleží na množství ovoce a chuti.
Med vůbec má tu výhodu, že je je chuťově neutrální a skvěle vylepší jak sladká, tak slaná jídla.
A čerstvé ovoce vydrží v medu HODNĚ dlouho. Ve středověku se tak dovážely citrusy na sever. V měších nebo džbánech, zalité medem.
Pro uchování povidel i ovoce v medu se hodí nejlépe kameninová, uvnitř glazovaná nádoba. Tu stačí převázat plátnem nebo pergamenem. Jak už zde někdo uvedl, na povidlech se udělá taková kůrka a ta je dostatečně chrání. Samozřejmě je třeba je uchovávat v temnu a chladnu.
Ostatní zavařeniny jsou bez výjimky určeny k přímé spotřebě a tudíž nebyl důvod je jakkoli uchovávat po delší dobu. Ale pokud by to bylo nutné, stačí povázat voskovaným plátnem nebo jak radí Sig.
). 
