mercenary napsal:Děkuji
----------------------- 24 led 2009, 12:53 ---------------------
Tak a nesmím do obory.... čím víc se snažím zjistit tak tím víc zjišťuju ža ničemu nerozumím, takže se ze mě stává jelen.
Na ČŠ jsem v jedné diskuzi zjistil, že ani s barvami to není tak jednoduché, že existuje jakási jejich symbolika. Přispívající s přezdívkou Mařšálek tam cca před dvěma lety zmiňoval jakousi hlubší práci na toto téma a protože jsem si všiml účastníka debat se stejným nickem i zde (jedná li se o toho samého), poprosil bych o nějaké ponaučení v tomto směru. Bych si nerad pořídil něco co bude sice ušitý z dobrýho materiáli a podle správnýho střihu ale blbě barevnej. Předem děkuji...
výběr z kapitoly
Vliv kurtoazie a heraldiky na odívání, symbolika barev
/9.3/ Symbolika barev v souvislosti s jejich užíváním
Symboliku barev v daném období nelze pojmout komplexně tak, že by každá barva měla svůj konkrétní a nezaměnitelný význam, který vyjadřovala a pro který byla užívána. Jako příklad lze užít dvě barvy, jež údajně symbolizovaly smutek, tedy bílou a černou. Obě barvy mohly být pro konkrétní příležitost barvami smutku, nebo naopak barvami vyjadřujícími moc a společenské postavení. Bílá mohla být spojována s tradičním pohřebním rubášem, černá pak bývala užívána v souvislosti s pohřby, jako o tom vypovídá například iluminace z Velkých francouzských kronik, zobrazující pohřební průvod s tělem královny Jany Bourbonské, na níž jsou muži nesoucí královniny ostatky oděni v černém. Obě barvy byly současně barvami reprezentativními a honosnými, pokud například vyjadřovaly v souvislosti s heraldikou společenské postavení nositele. Jako příklad lze užít erby římského císaře a českého krále, vyjadřované nejenom pomocí znaků, ale i erbovních barev. Znakem římského císaře byl černý orel na zlatém poli a jeho barvami tedy byla černá a zlatá. Znakem českého krále pak byl bílý lev na červeném poli a jeho barvami byla bílá a červená. Stejnou symboliku barev na svých oděvech užívali i vyslanci a heroldi a tyto barvy pak měly v odpovídající kombinaci stejný právní význam, jako symbolická pánova rukavice, kterou nesli na důkaz věrohodnosti poslové. Ke změně užívaných barev v určité společnosti mohlo dojít i v souvislosti s takovými vlivy, jako byla změna pána, patrona, nové příslušnosti k určité uzavřené elitní společnosti, jakou bylo například členství ve světských či duchovních rytířských řádech.
Barvy mohly vyjadřovat společenské postavení, nebo povolání, jako tomu bývalo u soudců, univerzitních mistrů a žáků, nebo konkrétních řemesel, jako například u kata, který nosíval červený oděv. Konkrétní barvy oděvů měli duchovní a řeholníci a jejich barvy symbolizovaly a charakterizovaly jejich stav a hodnost. Ze stejného důvodu užívaly konkrétní barvy i rytířské, světské a duchovní řády.
Symbolický význam konkrétních barev prokazatelně podléhal i módním změnám a dalším vlivům, proto se lze domnívat, že nemůže být považován v obecné rovině za jednoznačně závazný a musí být posuzován především s ohledem na osobu nositele a vlivy, jež formovaly jeho dobu a prostředí, jakož i příležitost, pro niž byl daný oděv použit.
/9.4/ Liturgické barvy
Pro přehlednost zde uvádím i symboliku liturgických barev, jejichž význam v té době nebyl ještě pevně ustálen. Liturgické barvy se objevují poměrně pozdě, až ve 12. století, v souvislosti se symbolikou výkladu úkonů a znamení. Jednotlivé barvy měly postihnout atmosféru a citovou náplň jednotlivých svátků a slavností. Samotná symbolika barev se vyvíjela dlouho a první
kodifikovaný předpis o užívání barev pro liturgické obřady se objevil až v 15. století. Byl jím římský misál Pia V. který uvádí jednotlivé barvy jako bílou, zelenou, červenou, fialovou a černou, pojednává o jejich symbolice a určuje první závazná pravidla pro užívání těchto barev.
Bílá je barvou světla a Ježíše Krista. Je to také barva nevinnosti a radosti, proto se užívá při všech slavnostních příležitostech, průvodech, při udělování svátostí kromě pokání a pomazání nemocných. Červená je barva ohně a krve, takže se užívá o svátcích svatodušních, o svátcích připomínajících utrpení Páně a smrt mučedníků a mučednic. Je také barvou ducha svatého. Zelená je barva naděje. Fialová vyjadřuje smutek mírněný nadějí. Vykládá se také jako barva popela, tedy jako symbol kajícnosti. Černá je barvou smutku a smrti.
Závěrem lze shrnout, že pro pochopení problematiky odívání nobility nelze pominout takové významné faktory, jakými byla kurtoazie a heraldika. Jejich vliv se viditelně projevoval především v symbolice barev, znaků a zástav lásky například v souvislosti s šatem reprezentativním, párovým, komponovaným, služebným, válečným a turnajským. Volba barev byla i významným vyjadřovacím prostředkem v souvislosti s kurtoazní láskou a službou. V neposlední řadě nelze pominout i měnící se módní vlivy, které ovlivňovaly oblíbenost konkrétních barev.
In: DUBEC, I.: Móda v době vlády Elišky Rejčky a Jana Lucemburského. Vlastním nákladem: 2007, s. 52-53
. Dělám si samozřejmě srandu. A ještě k tomu mám další záludný oříšek, vymyslet to tak, aby se člověk mezi jednotlivými vstupy převlékal co nejkratší dobu.
A ručníma švama teče dovnitř... o to,m že mi tam natloukl razníkem nějaké zkurvené ozdobičky co sem si neobjednal a musel zaplatit (některé skro prosekly svršky) nemluvě 
Já jsem tímhle vyvracel staré dogma o tom, jak je symbolika barev v konkrétním výkladu (bílá - čistota) všeobecně závazná a my se tím musíme dnes řídit, abychom byli doboví... A pokud jde o liturgické barvy, jejich "závazné pojetí" se opět týká kněžského roucha pro konkrétní úkon a nemá nic společného s civilním oděním (protože je v této symbolice pojatá celá základní barevná škála, museli by lidé chodit jenom v šedé, pokud by to bylo tak, že jsou to barvy ostatním zakázané 
). 
