Inu, na úvod uvedu, že se v dané problematice patrně neshodnem, ale je účelné skládat argumenty, aby bylo patrno, kterak je problematika obšírná a proč kdo zastává jaké které teze.
Celkově se nacházíme ve slepé uličce amatérského bádání, neboť nám chybí komplexní a erudované zhodnocení ikonografické masy. Je třeba rozebrat a zhodnotit stovky tuzemských iluminací, které od konce 14. st. do konce 15. st. jednak u nás vznikly a druhak byly vytvořeny tuzemskými mistry. Je třeba zjistit od koho "obkreslovaly", pro koho pracovali atd. Naštěstí existuje dostatek dílčích studií, ale třeba učinit komplexní práci a zároveň mít k dispozici veškerou jejich dochovanou tvorbu, abychom se vůbec mohli někam pohnout a činit závěry. Zároveň je třeba brát silnou zřetel na nemnohé písemné památky jak diplomatického tak kodikologického rázu, které díky Bohu nejsou v daném tématu tak výpovědně neúplné jako v jiných. Ale i zde chybí zhodnocení plošného rázu. Proto, cokoliv co budu psát, se opírá o mé vlastní "prozatím".
Zároveň bych příliš nepoužíval pojem 1. pol. 15. st. neboť je zavádějící. Navrhuji pro tuto diskusi použít trojí časovou vrstvu:
1) Od poslední 1/4 14. st. do počátku husitských bouří (okolo r. 1419) - v té době ještě panuje Václav IV., probíhá resigance na říšský trůn, svádí se o něj dynastické boje; lucemburské boje na Moravě; uherská anexe; sociální krise nižší šlechty a zároveň její vzepjetí v dvorském okruhu; ekonomická stagnace Prahy atd.; v rámci společnosti a víry přichází hnutí devotio moderna a zároveň kritika církevních pořádků a v umění nastupuje tzv. krásný sloh.
2) O počátku husitských bouří do přijetí Zikmunda na český trůn (1437) - otevřená válka o český trůn a o husitství jako takové - kruciáty; domácí boje mezi kališníky a papeženci i mezi kališnickými frakcemi; značné mocenské a majetkové přelivy; spíše se boří a pálí než naopak, přesto i výtvarná tvorba vzniká - buď marginální nebo v zajetí plně rozvinutého krásného slohu.
3) Od Zikmundova přijetí do vlády Ladislava Pohrobka (resp. správcovství Jiříka z Poděbrad - 40. léta 15. st.) - Společnost se začíná stavovsky vymezovat a musí řešit častá interregna a mocenské směřování českého království; pomalu a s obtížemi se zvovu navazují ztracené politické a ekonomické vazby; náboženské boje se přenáší do roviny studené války s občasnými, avšak o to krutějšími výbuchy. Výtvarná tvorba je ve stádiu stagnace, moc se netvoří a zároveň chybí jak prostředky, tak kvalitní mistři. Stále frčí gotika a krásný sloh.
Omlouvám se za obšírnost, ale myslím, že takové vymezení zkoumaného období je navýsost nasnadě, abychom mohli nadále diskutovat.
1) Jediný druh pramene, který nás zpravuje o existenci spojených nohavic na našem území a to pouze v 1. období je pramen obrazový (a to pouze jeden). Neexistuje nižádná zmínka o tom, že by se nohavice kdy spojily. Z charakteru písemných pramenů je to sice logické, nicméně máme dostatek mravokárných traktátů, které se k problematice nohavic vyjadřují a to vždy a pouze k jejich těsnosti, která omezovala pohyb (takového efektu člověk dosáhne při vypasování dělených nohavic pomocí jejich přivázání nad oběma půlkami zadnice - takto jsem to zkoušel).
Tím obrazovým pramenem je počin jednoho iluminátora v Bibli Václava IV. Zde je nasnadě podotkout, že nošení spojených nohavic je dáno předpokládanou potřebou zakrytí intimních míst při nošení krátkého kabátce (tedy pozdního cotehardie). Uvádím to z důvodu odlišného řešení dané problematiky a to na ploše jednoho a toho samého díla. Na vyobrazeních od jiných autorů se nachází krátké kabátce, jež zakrývají slabiny vybíhajícím cípem. Tuto úpravu lze vysledovat i na vyobrazeních ozbrojenců v "prošívanicích", které jsou takto upraveny a dále i skrze 2. období (zjm. ve na válečných vyobrazeních) a dokonce i ve třetím období, kdy je patrno, že k takto řešenému kabátci už jsou nohavice sice přivázané, ale nejsou spojené. Přihlédneme-li k další oblíbené výtce mravokárců, že u krátkých kabátců často při mírném předklonu vylézá holá řiť, musíme dojít ke stejnému závěru. Jistě neměli na mysli holou řiť schovanou ve spojených nohavicích, které se by se tedy tehdá měly domněle nosit právě k předcházení takovému pobouření.
Tolik k jasnému používání spojených nohavic ve dvorském okruhu Václava IV.
2) Ve druhém období se podoba vyobrazovaných kabátců mění směrem k wamsům, jež jsou na českých iluminacíh (ještě mě napadá krásná sculptura z kostela Pany Marie Týnské) velmi typické a evropsky téměř ojedinělé nebo směrem k podobě suknicové (např. jeden obr. z Olomoucké bible nebo Mandevillovi skláři). Oba typy jsou zastoupeny oproti suknicím minoritně a už standartně sahají níže pod zadnici. Tedy potřebují řádně vypasované nohavice, aby nevylézalo spodní prádlo, ale nikoli už spojení.
Zároveň celkově žádné spojené nohavice vidět nejsou. Sice logicky, když nebylo zobrazení "poloobnažených" lidí, ale některé vyjímky zobrazují spuštěné nohavice, což hovoří jasně.
Dále i co se týče iluminovaných rukopisů prokazatelně vzniknuvších v 1. a 2. období z obědnávky Rožmberků nebo na Moravě (tedy v katolických oblastech) nejsou v nich patrny žádné významné oděvní odlišnosti od těch, jež vznikaly v prostředí husitském. Čili argument o přetrvání určitých oděvních mravů v katolickém prostředí není opodstatněný. Z toho vyplývá, že nošení kratičkých kabátců a zároveň spojených nohavic (pokud se vůbec rozšířilo) zaniklo samovolně z vnitřní potřeby či citu společnosti místo nárazového omezení a hlavně vymezení náboženského rázu.
3) Rozhodně netvrdím, že spojené nohavice tou dobou nebyly oblékány např. v Anglii, ale snažím se vymezit proti příznačné schopnosti některých historiků ke kulturním univarzalizacím a přeceňování migrace kultury. Často se hovoří o politických a kulturních stycích dvorů a automatickém přejímání viděného. Ale podíváme-li se na dvůř římského císaře Zikmunda a na podobu Uherských pramenů, zdají se být ostatní evropskou módou celkem nedotčené. A to ani po takové sešlosti jako byly koncily kostnický i basilejský a další nekonečná říšská jednání. Jistě zajímavé by bylo okénko do pramenů polské provenience.
4) A na závěr dnešního dílu
Ještě malé okénko do dalších písemných pramenů. Jak už psal Zíbrt (Winterovi se záměrně vyhýbám), poté co studoval hlavně písemné prameny a hodnotil zápisy v závětích, nohavice se v nich nacházely pramálo. Je celkem jasné proč se nohavice moc nedědily. Zajímavé je ovšem zastoupení i takových oděvních kusů jako jsou kabátce. Při zkoumání hlavně pražských a plzeňských testamentů zjistil, že kabátce byly zastoupeny velmi minoritně a to i u osob, které vlastnily množství v bohaté látce provedených suknic, mnohokrát ani takový kabátec neměly - tedy s velikou pravděpodobností ani nenosili spojené nohavice.
Přijmeme-li hypotézu, že každý z těchto děděných kabátců byl doublůtového charakteru (tedy určeného k přivazování nohavic), znamená to, že velice skrovné procento lidí z dvou ekonomických a mocenských center českého království (jedno kališnické, jedno katolické) takovou oděvní úpravou vůbec disponovalo. Ale také to mohly být wamsy či kabátce staršího typu (cotehardie).
Závěrem, bych chtěl říci, že rozšíření takového oděvu při dvoru Václava IV. je sporné a jeho případné společenské přežití po zkoumané období je nedoložitelné.
Tak tohle jsou některé z důvodů, jež mě vedou k tomu, že lidem, kteří se chtějí zabývat 20. a 30. léty doporučuji pořídit si dělené nohavice, protože jsou méně sporné než nohavice spojené. Pokud to ovšem někdo hodlá na dané období v Čechách nosit, nejsem proti, bude-li mít přes nohavice suknici.
. Na mnoha obrazech je také vidět oděv neúplný, kde jsou vidět bruchy či jiné typy spodků a který byl zvolen kvůli konkrétnímu tématu (např. zápas, boj). Na to bychom si měli dát pozor a nevycházet z obrazů nekriticky.
. 
... ostatně jak se člověku mnohokrát stává, že?
.
Žádné šňůrky a podobně.