Vybavení vojáka na tažení

[Ignac]

Tak jsme se Švýcarskou pěchotou podnikli v listopadu a prosinci dva výlety do přírody: podzimní průzkum Šemberských hvozdů a zimní Antreten - Grenzkontrolle. Vyzkoušeli jsme jak se táhlo s bagáží a ve zbrojích v nepříliš příznivých podmínkách. Zejména průzkom pohraničí v Jizerských horách byl zkouškou našich vybavení.




Zavazadla, která jsme každý táhli byla opravdu rozmanitá a podle mě by bylo pěkné, kdybychom tu porovnali zkušenosti, jaké jsme táhnutím nůší, žebříčků, batohů i improvizovaných vaků přes jedno rameno získali.

[Ignac]

Já sám cestoval s nůší. Je velice praktická vzhledem k velikosti objemu i tuhosti zavazadla, které se nevlní ani nekroutí a dá se snadno odložit.

Hlavní nevýhodou byly úzké popruhy, které mě začaly štvát asi po třetím kilometru a přestaly až po dvou dnech doma, když zmizely otlaky. Také je třeba vyřešit a vyměkčit spodní část, která se dotýká zad, já osobně druhý den nespravil pořádné polstrování a posezení už pak nebylo takové, protože se mi tam kus zad pořádně odřel.

[Mahy]

Pěkný počin! Bylo by ještě dobré vypsat co všechno jste nesli s sebou.

[Ignac]

Děkuji, opět budu mluvit za sebe.

Bojové odění: prošívanice, přilba

Spodní oděv: košile, bruchy, vlněné nohavice a vlněné návleky

Oděv na převlečení: vlněný doublet a dlouhý kabát, vlněná kápě náhradní košile a bruchy, vlněné ponožky, vlněné rukavice, vlněná čapka

Vybavení: sudlice, nůž, miska, čutora, pohárek, pytel s jídlem, lahvička s meruňkovicí, dvě vlněné deky, jedna ovčí kožešina, dvě tašvice na drobnosti jako je kapesník, foťák, mobil, peněženku, jablko

Co vím, že mi chybělo: svíčka a sirky, lucerna

Celé fotoalbum z naší Grenzkontrolle je na rajčeti: http://ignatz.rajce.idnes.cz/Grenzkontr ... ince_2011/

[Ignac]

Zajímaly by mě vaše zkušenosti s cestováním v nepohodě. Co třeba diskuze nad výhodami a nevýhodami zavazadel s pevným rámem (nůše a žebříčkové krosny) proti měkkým zavazadlům (pytle, vaky, batohy, balíky)?

[Czernozub]

No, já postupem času přišel na to, že člověk sebou nepotřebuje skoro nic- těch pár píčovin se vejde do somradla, a nocležiny sbalíš do bandalíru nebo do balíku a umotáš z toho vlastně usárnu. Kabát má člověk na sobě, jako podložka stačí kus silného plátna a na něm kopřivák či adekvátně velký kus plsti, na přikrytí dvě deky nebo plášť, a je to. Popř. ještě nějaký jednomužný celtoidní přístřešek.

[Ignac]

Takže nic na převlečení? Převlíkání je pro padavky? I to je názor, možná jsem toho tahal zbytečně moc, ale pokud jsem nechtěl být celý večer v propocené prošívanici v plus pěti stupních, tak jsem neměl jinou možnost, než tahat suché věci a rozhodně si nemyslím, že bych prohloupil

Jinak já třeba místo té plsti pod sebe použil právě prošívanici a houni. Funguje to stejně a máš na to i jiné vuyžití, než jen na spaní.

A jaké zavazadlo se vám ostatním, kromě bandalíru, na který jsem osobně zapomněl, protože jsem ho nikdy nepoužíval, se vám zdálo pohodlné a užitečné?

[Siegfried]

Co se týče mokrých věcí. nejlepší je zbavit se lněné košile. Vlněná hřeje i mokrá a opakovaně se mi vyplatila. Tedy pokud na ní nefouká přímý studený vítr (je pod dalšíma vrstvama), vždy je v ní teplo... tedy v zimě si lněné košile ani neberu, jsou na nic...

[Czernozub]

Jasně, spaní na prošívce je jasná věc. Náhradní košili jsem zapomněl, pravda, pardon. Mě se zas nelíbí to spaní na houni, přijde mi zbytečně neskladná. Jo, pohodlíčko a vůbec, o tom žádná, ale zabere dost místa...

[Ignac]

Já si houni bral že je lehká a chtěl jsem ji pod ledviny...

A vlněná košile musí být luxus... Jen jsem nenarazil na tenkou vlnu, co by se na ni hodila. Upozorňuji, že jsem ji nehledal, vím že třeba v Apedu mají skoro všechno, jen jsem prostě nešel okolo vhodné látky.

[Galion]

Servus.
No, my šli teď o víkendu na takovej malej výšlap. Útěk vesničanů ze zamořené vesnice. Výsledek byl, že vesnice byla spíš zmrzlá, ale útěk byl o to realističtější. Na sobě košile, spodky, dělený nohavice s vestou, spodní sukně, lnem podšitej kabát, krátkej půlkruhovej lehčí pláštík. Šitý fusekle, kapuce a čepička. S sebou dvě deky, dvě tenčí ovčí kožky, kotlík, křesadlo a trochu sena, něco jídla, trochu truňku, butelku s vodou. To poslední se ukázalo jako nejméně užitečné, protože to zamrzlo ještě než jsme došli do vesnice.
Na nošení dek mám takový dva řemeny, vyzbrojený přezkama. Deky se tím dají stánout a volný konce řemenů se dají spojit dohromady. Dá se tak udělat jednoduchej závěs přes rameno, nebo dva a pověsit na záda jako batůžek. (Je to moje vybavení, každý ho řeší trochu jinak. I kostýmově jsme zabírali širší rozmezí. Nějak se moc lidí nechtělo přidat, takhle v únoru.)
Obě dvě noci mrzlo až praštělo (v lese praštělo i přes den), ale dalo se. První noc skrýš v chaloupce v archeoskanezenu na Modré, druhou v malé chatce uprostřed širých lesů. Teplo nebylo ani na jednom z těch míst, ale nefoukalo tam jak venku a byla izolace odspodu. Stačilo.

[Maršálek]

Přidávám se k Černozubovi, že člověk má tendenci tahat více, než je nezbytně nutné
Spaní na prošívce, nebo na nasekaném chvojí, přikrýt se dekou (pláštěm), v zimě seník, využitý vývrat, nebo do sněhu záhrab (nejlépe chalupa ).

Než vodu, je lepší brát do zimy ředěné víno a lahev pořádně zabalit proti prochladnutí (což jsem letos neudělal ). Bohužel jsme se civilizačně připravili o zcela běžné doplňování vody z tekoucích potoků a řek za pochodu...
Standartní bagáž nám tvoří bílá lněná torna (k vidění na všech fotkách - poloprázdná i nacpaná), nošená křížem přes rameno, nebo zkrácením popruhu uzlem na zádech. Bohatě každému stačí a srolovaný plášť/deka, se dají uvázat přímo na ni, stejně jako jeden kotlík pro skupinu lidí.

foto:
zimní lov - 2008 (hodně úsměvné )
zimní lov - 2012
třídenní miliční hlídka - léto 2008

[Olaff]

Vzhladom k tomu, ze cosi podobne caka par ludi od nas, aj ked v ramci 30-rocnej vojny, vadime sa prave na tom, co tahat a co nie. Jednoznacne suhlasim s Czernozubom, clovek taha kopu hovadin uz len z toho dovodu, ze moze. V podstate to nie je zle, ak uvazime, aku dlhu trasu a aky dlhy pobyt celkovo nas caka. Na druhej strane nasi "predchodcovia" museli slapat tych kilometrov nepomerne viac bez toho, aby sa v stave nudze zapichli niekam domov, viac noci vonku bolo beznych. A pochybujem, ze sa vlacili s kravinami navyse, vojaci obzvlast. Vzhladom k tomu, ze vojcl musi byt bojaschopny aj pocas presunu, kazda prkotina navyse je z mojho pohladu minus. Patnastku tak zmaknutu nemam, ale kolko vzobrazeni vojakov na pochode s lantickou ci tridsiatkovou tematikou ste videli? Ja si momentalne nevzbavim ziadne, ale spomeniem si na par takych, kde su hovadinami nalozene vozy a povedla nich kracajuce zeny, casto nalozene krosnami ako horski nosici.

To, ze nie sme na tento sposob driny dostatocne adaptovany a zvyknuty, je nas problem, obavam sa. Telo si na pobyt vonku zvyka postupne, u mna to trva zvycajne den a noc, potom uz nepocitujem chlad ani nepohodu tak intenzivne ako pocas prveho dna. Paradoxne, to uz sme z vyslapu vacsinou doma a je mi to vlastne naprd...

Ale inak sa mi to samozrejme paci a gratuzelam vam k tymto pocinom...

[Maršálek]

Nemůžu to najít, ale v létě 2008 jsme zkusili 3 denní pochod, pojatý jako dlouhou hlídku hradecké městské milice na poč. 14. st. Zápletka stála na neklidných časech „mezivládí“ 1307-1310, kdy města intenzivněji zajišťovala bezpečnost svých vsí, statků a cest. Pojali jsme to jako pětičlennou hlídku v lehkém odění, vyzbrojenou krátkými 2m kopími a dlouhými noži + někdo sekerou (dnes bych do ní přidal střelce). Byly to 3 dny a 2 noci na cestě lesy na předměstích se zaměřením na cesty a vzdálenější městské statky před branami. Zbroj každého tvořila prošívanice + hemice, někdo měl puklíř. Úkolem bylo odradit pobudy a v případě setkání se stejně silným, nebo silnějším protivníkem se vyhnout případnému boji a přednostně vyrozumět všechny ohrožené, nejbližšího rychtáře a hejtmana. Nejsme vojáci, ale řemeslníci, sloužící si svůj povinný strážní turnus
Každý měl kromě základního oblečení (bruchy, nohavice, spodní a svrchní suknice, kápě) i náhradní oděv (nohavice, spodní a svrchní suknice), plášť, nebo deku, polní lahev, 2-3 kožené řemeny a lněný, nebo konopný provaz o délce cca 5 m, křesadlo, jídelní nožík a lžíci. Já jsem si bral i rezervní boty, protože jsem si krátce před tím ušil obracenky a nebyl jsem si jistý, zda obstojí. Všechno jsme měli v torně na zádech, Romul a Amát si z deky udělali bandalír, ostatní je omotali kolem torny.
Dohromady jsme měli pro 5 lidí jeden malý kotlík (objem cca 2-3 litry), 2 lucerny, 1 signální roh.
Jídlo měl každý s sebou, kdybychom se museli nuceně rozdělit: 1 bochník chleba, kus uzeného, 3 klobásy, sýr, 2 syrová vajíčka, 2 jablka, kousek špeku a 1 vína. Vodu v lahvi měl každý (1-1,5 l) a průběžně jsme ji na trase doplňovali.

Zažili jsme pařák i půldenní déšť a následné ochlazení. Zima obecně nebyla, byť komfortní teplo také ne. Každý večer jsme před západem slunce rozvěsili propocené košile na šňůru. V noci jsme spali na zemi na prošívanicích, přikrytí plášti. Nebylo třeba dělat si bivak, byť k tomu bychom kromě nasekaného chvojí použili pár kopí a provazy. Střídali jsme se na nočních hlídkách a poslední noční hlídka současně vařila snídani před buzením ostatních. Teplé jídlo bylo v rámci snídaně a večeře. Vajíčka šla do kotlíku, nebo jsme si je vařili v popelu k snídani. Malý strážní oheň kvůli světlu a teplu měla na starosti každá hlídka. V případě nečekaného střetu bychom torny odhodili a byli bychom v nám známém terénu docela pohybliví. Kdybychom ale vlezli do léčky, moc šancí bych nám nedával a jedinou řemeslnou strategií by byl útěk

Dnes to hodnotím úsměvně, ale na rok 2008 to možná nebylo až tak zlé

P.S. ta hnědá prošívka bez rukávů je zesilovací přes dlouhou měkkou s rukávem, sbalenou v torně. Bylo docela teplo na dlouhou prošívku a vesta byla příjemná proti otlačení zad. Kdo si nevzal hned na začátku kápi, měl od řemene za chvíli odřený krk

[Broďan]

Pánové, ono se závidět nemá a mne ty bačkory docela vyhovují (stále se mi rodí nové děti, to byste nevěřili ), ale přesto když vidím fotky z vašich výprav, tak trochu vzpomínám na stará dobrodružství. Momentálně vyrábím postel do stanu, neboť spočinutí na zemi, jako zamlada, by se mi už mohlo vymstít. Začal jsem dělat šířku 80cm, jenže mi do toho začala mluvit manželka, takže teď dělám šířku 150cm. Každopádně si těch pár akcí do roka musím pořádně zasloužit .
Akorát si dejte pozor na kotlíky, aby se z vás nestali kotlíkáři. .